Osobní vzpomínka při příležitosti 50. výročí založení Kliniky pracovního lékařství v Olomouci

Na kliniku jsem nastoupila v říjnu 1980, a tak si dovoluji po více než 45 letech praxe malé ohlédnutí.

Klinika pracovního lékařství v Olomouci vznikla z původního ordinariátu při I. interní klinice v roce 1976, nesla název Klinika nemocí z povolání a byla prvním zařízením svého druhu na severní Moravě. V roce 1979 byla nově umístěna společně s klinikou plicní a onkologickou do panelové novostavby. Klinice patřila dvě poschodí, měla ambulantní trakt, laboratoř a 30 lůžek. K pokojům patřily balkóny a některé měly i vlastní sociální zařízení, což byl v té době luxus. Na interních klinikách byly tehdy pokoje i po šesti, sedmi pacientech a sociální zařízení byla společná na chodbě.

Kliniku založil pan doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc., který byl také jejím prvním přednostou. V té době pracoviště zabezpečovalo klinickou pracovnělékařskou péči v plném rozsahu s širokou návazností na pracoviště terénních, tzv. závodních lékařů, i na samotná pracoviště klientů a na hygienickou službu. Výhodou bylo široké zázemí fakultní nemocnice, které mezioborové zaměření pracovního lékařství vyžaduje. Současně sloužila klinika k výchově studentů lékařství a k postgraduální výchově specialistů a byla také vědeckým pracovištěm. To vše mě přitahovalo.

Pan doc. Metoděj Barbořík, CSc., se vypracoval na předního odborníka v oboru nemocí z povolání. S obrovskou energií objížděl závody, lomy, zemědělská družstva a rozvinul prevenci nemocí z povolání a závodní preventivní péči v okresech Olomouc, Přerov a Šumperk. Do zahraniční literatury se zapsal svými pracemi o poškození plic z tvrdokovů, studie o metabolismu kobaltu a wolframu mají ve světovém písemnictví prioritu. Cenné jsou práce o difuzní aspergilóze, mezi prvními se zabýval problematikou práce při silážování a jako jeden z prvních upozornil na zdraví škodlivý vliv svařování elektrickým obloukem. Vysoce je hodnocena také jeho pedagogická, přednášková a oponentská činnost.

Na pana docenta ráda vzpomínám, když jsem na kliniku nastoupila, představil mě přednostům spolupracujících pracovišť nemocnice a objel se mnou spolu s doprovodem hygienické služby řadu pracovišť našich klientů a pacientů, kamenolomů, sléváren, strojírenských podniků. Preventivní prohlídky jsme mnohdy vyjížděli provádět přímo do podniků, do karet se psalo psacím písmem kuličkovým perem. Pan docent se o nás všechny mladé lékaře staral a také nás zapojoval do výzkumné práce, vysílal nás přednášet na kongresy. Vzpomínám na kongres pracovního lékařství v Karlových Varech v roce 1981, kde jsme všichni mladí měli referát. Pro mě to byl zážitek, vážila jsem si té důvěry a když mi vystoupení o otravě olovem ve sklárnách pochválil pan doc. Benický z Košic a pan doc. Kohout z Plzně, moc to pro mě jako začínající lékařku znamenalo a dnes vím, že mladé je potřeba povzbuzovat a podporovat. Pan docent Barbořík pořádal semináře, kde jsme přednášeli, živá byla spolupráce s hygienickou službou i s praktickými lékaři z terénu, stejně jako s jinými pracovnělékařskými pracovišti, zejména ze severní Moravy. Na klinice se totiž léčili horníci ostravskokarvinského revíru, neboť tehdy v Ostravě ještě nebylo lůžkové pracovnělékařské zázemí. Přijímací i propouštěcí zprávy se tehdy psaly na psacích strojích.

Hned zpočátku mě pan docent posílal i na konzultační porady do Prahy, byla to čest, ale pro mě popravdě také nervy, případy se písemně zpracovávaly dopředu, materiál se posílal poštou do Prahy, organizátoři ze Státního zdravotního ústavu kontaktovali specialisty, kteří se zabývali profesionalitou onemocnění v oblasti své působnosti, oslovováni byli např. neurolog, ortoped, infekcionista, ORL specialista, poté se případy referovaly před špičkami v oboru a společně řešily. Vážím si zejména toho, že jsem stihla poznat pana prof. Teisingera a potom i pana prof. Navrátila, paní doc. Vejlupkovou, pana docenta Lukáše, významné odborníky našeho oboru, kteří již nejsou mezi námi. Časem jsem si obor oblíbila, přilnula k němu a volby nelituji. Bohužel pan doc. Barbořík v pouhých 62 letech podlehl vážné nemoci, všechny nás jeho odchod zasáhl, zastihl nás ještě málo připravené.

Ale museli jsme jít dál, nástupkyní pana docenta se stala paní doc. Fialová, CSc. Všichni lékaři jsme byli tehdy internisté a atestaci z oboru hygiena práce a nemoci z povolání jsme si měli teprve doplnit, nicméně bylo to užitečné, tehdy předepsaná půlroční stáž jednak na hygienické stanici v Olomouci a také na Krajské hygienické stanici v Ostravě pod vedením pana prof. Jiráka, CSc., byly velmi přínosné, poznali jsme pracoviště našich pacientů i těžký průmysl, pracoviště kamenouhelných dolů, pro každý den byl připravený zajímavý program. Na stáži na hygienické stanici v Olomouci jsem se seznámila s budoucím manželem Zdeňkem, který byl rovněž pracovní lékař, celý život pracoval v hygienické službě. Před atestací bylo tehdy potřeba také absolvovat měsíční pobyt na Institutu hygieny a epidemiologie v Praze (v dnešním Státním zdravotním ústavu), který byl také velmi užitečný.

Paní doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc., své úsilí zaměřila na přístrojové vybavení kliniky, jejím cílem se stala také reorganizace výuky oboru pracovní lékařství, obor se stal samostatným vyučovaným předmětem včetně výuky anglicky mluvících studentů. Vyšly první výukové materiály v oboru v Olomouci. Na začátku devadesátých let iniciovala paní docentka přeměnu kliniky nemocí z povolání na kliniku pracovního lékařství v souladu s rozšířením okruhu působnosti zejména v oblasti závodní preventivní péče, tedy základních pracovnělékařských služeb. Paní docentka podporovala mezioborovou spolupráci zejména formou stálých konziliářů. Ve své vědecké a publikační činnosti se věnovala nejprve profesionální virové hepatitidě typu B a později iniciovala uznávání profesionality virové hepatitidy typu C. Další její zájmovou oblastí byla především onemocnění z azbestu, kaolinu a z  oxidu titaničitého. Zabývala se také onemocněními z vibrací a z nadměrné jednostranné zátěže, zejména úžinovými syndromy a možnostmi jejich léčby. Ohlas v zahraničí měla také práce o osteoporóze z vibrací. Paní docentka byla školitelkou v doktorském programu vnitřní lékařství. V roce 2006 jí bylo při příležitosti životního jubilea uděleno čestné členství Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP. Letos oslavila paní docentka 90. narozeniny. Celá klinika, my, kteří jsme s ní pracovali, i ti noví, kteří ji znají ze společných setkání, přejeme paní docentce ještě mnoho krásných let prožitých ve zdraví a v kruhu blízkých, těšíme se na setkání s ní a za všechno jí děkujeme!

V roce 2002 jsem byla pověřena vedením kliniky, nebylo to lehké, zároveň jsem se totiž snažila habilitovat, protože bylo potřeba, aby v čele kliniky stál docent. Zaměřovala jsem se na onemocnění z textilních rostlinných vláken a diagnostiku profesionálního astmatu. Pokračovali jsme ve sledování osob exponovaných azbestu, hledali časné markery maligního mezoteliomu. Klinika se stala iniciátorem celoživotního vzdělávání zdravotních sester v oboru pracovního lékařství. Na kongresech nemocí z povolání byly oblíbené sesterské sekce. Získali jsme akreditaci pro specializační vzdělávání lékařů v oboru pracovní lékařství. A také jako jediné zařízení v kraji jsme dostali oficiální povolení Ministerstva zdravotnictví k posuzování a uznávání nemocí

z povolání pro spádovou oblast Olomoucký kraj. Rozvíjeli jsme pracovnělékařské služby pro externí partnery. V rámci pracovnělékařských služeb pro zaměstnance Fakultní nemocnici Olomouc bylo zavedeno elektronické podepisování a předávání lékařských posudků o zdravotní způsobilosti k práci, čímž odpadlo složité předávání posudků a náročné papírování. Rozvíjeli jsme mezioborovou spolupráci, výchovu pregraduální i postgraduální, klinika se stala školicím pracovištěm doktorandů, osm úspěšně obhájilo titul Ph.D. Zapojovali jsme se do práce odborných společností, jak Společnosti nemocí z povolání, tak Společnosti pracovního lékařství, podíleli se na aktualizaci seznamu nemocí z povolání, na vytváření doporučených postupů i na novelizacích legislativních předpisů. Uskutečnili jsme řadu studií a publikovali řadu odborných prací, v zahraničních i tuzemských odborných časopisech. Nezanedbávali jsme ani výuku studentů všeobecného lékařství i nelékařských oborů na LF a FZV UP. Věnovali jsme se i studentské vědecké odborné činnosti a přednášeli v kurzech specializačního vzdělávání lékařů. Byli jsme spolu s KHS Olomouckého kraje mezi prvními pracovišti pracujícími v systému elektronického registru nemocí z povolání. Zvládali jsme i těžkou covidovou dobu, klinika se stala hlavním očkovacím místem pro celý kraj. Zvládali jsme statečně i nápor mohutného uznávání onemocnění covid-19 za nemoc z povolání a přitom využili nového onemocnění k výzkumným pracím.

Řadu let jsem pracovala ve výboru pro sociální a zdravotní politiku Rady vlády pro BOZP a v několika pracovních skupinách Ministerstva zdravotnictví. Děkuji vedení fakultní nemocnice i vedení lékařské fakulty, že mi tuto práci umožňovala. Univerzita Palackého mi udělila stříbrnou medaili za její rozvoj. Společnost pracovního lékařství mě poctila Teisingerovu medailí za rozvoj oboru a k životnímu jubileu (70 let) jsem byla odměněna čestným členstvím ve Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP.

Od ledna 2022 vedení kliniky převzala paní doktorka Alena Boriková, Ph.D. Paní doktorka Boriková pracuje na klinice od roku 2015 a pokračuje v poslání a zaměření kliniky ve všech oblastech včetně zdolávání nových výzev, které vývoj ve zdravotnictví přináší. Klinika získala nově povolení Ministerstva zdravotnictví k posuzování a uznávání nemocí z povolání i pro okresy Zlín a Vsetín. Máme prodlouženu akreditaci pro specializační vzdělání v oboru. Ve fakultní nemocnici jsme obnovili již před dvaceti lety uskutečňovaný program podpory zdraví, zaměřený na prevenci kardiovaskulárních onemocnění, jak jsme v roce 2025 referovali na stránkách tohoto časopisu. Nadále se snažíme poskytovat jak specializované pracovnělékařské služby, tak ty základní pro podniky a rovněž v rámci výuky, výzkumu i v oblasti publikační činnosti jsme aktivním pracovištěm a jako takové jsme jak v rámci fakultní nemocnice, tak v rámci lékařské fakulty hodnoceni. Zástupkyní přednosty je již mnoho let paní MUDr. Helena Vildová,  Ph.D., zkušená

pracovní lékařka, rovněž se specializací z pneumologie. Personál je stabilní, veliké poděkování za plynulý chod pracoviště patří jistě také zkušeným a laskavým sestřičkám a našim precizním vstřícným paním sekretářkám. A samozřejmě všem spolupracujícím odborníkům a pracovištím. Rádi bychom uvítali do týmu dalšího lékaře nebo lékařku. Na klinice pracuji již v menším úvazku, snažím se být pro kliniku i pro obor ještě platná. Je mi ctí pracovat na pracovišti, kde táhneme za jeden provaz.

Přeji Klinice pracovního lékařství, aby se rozvíjela, byla samostatným sebevědomým pracovištěm spolupracujícím s mnoha obory, jak to pracovnímu lékařství sluší, aby vychovávala mladé lékaře, kteří budou mít ve své praxi na paměti vztah zdraví a práce. Přeji všem zaměstnancům kliniky, všem zdravotníkům, spolupracovníkům, čtenářům, ale i všem našim klientům, aby pracovali rádi a ve zdraví.

Marie Nakládalová