Komunikace v péči o chronické rány (wound management) má svá specifika. Pacienti s nehojícími se ranami bývají často dlouhodobě nemocní a jejich osobní zkušenosti mohou být ovlivněny protichůdnými informacemi i názory. Na co se tedy v komunikaci s nimi zaměřit, jakých chyb se vyvarovat a co by měla splňovat kvalitní laická doporučení?

Naše otázka byla přímočará: Zajímá někoho v českém zdravotnictví wellbeing zdravotníků, kdo by téma měl zvedat a jaké jsou hlavní argumenty proč? Představitelé nelékařských zdravotníků se – na rozdíl od lékařských – jasně přihlásili k tomu, že by měl být wellbeing těžištěm českého zdravotnictví, a popsali jednotlivé kroky jeho současné systémové podpory i plány, jak ji do budoucna ještě posílit.

Morální tíseň, únava ze soucitu, ale i burnout – to jsou dopady dlouhodobě působících stresorů na zdravotníky, cena za poskytovanou péči. Jak moc je situace vážná, naznačuje britský průzkum realizovaný organizací MDDUS. Zjištěná data by měla varovat i představitele profesních sdružení a managementu v ostatních státech včetně Česka. Nezbytné legislativní, organizační a edukační aktivity mohou zabránit škodlivým dopadům vyčerpaných zdravotníků na kvalitu poskytované péče.

Co dělají pro své lékaře a další zdravotníky žádaní zaměstnavatelé? A proč nemají problémy je přilákat a udržet si je? Odpovědi nabízejí vítězové studie TOP zaměstnavatelé 2025 v kategorii Farmacie & zdravotnictví, kterým dali nejvíc hlasů studenti lékařských a farmaceutických fakult.

Ve zdravotnických zařízeních nenajdeme jen lékařky, sestry a další personál z řad žen, ale také jejich protějšky – pacientky. Specifickou skupinou jsou rodičky. Jak se v posledních letech mění přístup k nim a naopak, jak ony svými potřebami a přáními mění pohled na porodnictví?

Po celém světě ženy přispívají k vědeckým a technologickým pokrokům – od medicínských až třeba po nové objevy ve vesmíru. I v polovině 20. let 21. století však bohužel platí, že mnoho z nich musí překonávat řadu systémových a společenských překážek, aby mohly svůj potenciál rozvinout naplno. Podle Organizace spojených národů (OSN) se to týká asi 1 miliardy žen. V globálním měřítku tvoří ženy jen třetinu vědců, v Evropě je přitom situace horší než ve střední Asii či Latinské Americe. Jakým bariérám ženy ve vědě čelí konkrétně?

Zastoupení a podmínky žen v medicíně mohou být často předmětem emocí. Není divu, vždy jsou spojeny s individuálními zkušenostmi, často plnými překonávání překážek, vyvažování rolí a pocitem nespravedlnosti. Udělejme si od nich odstup a nechme promluvit čísla. Naléhavost řešení vznikající situace v rámci českého zdravotnictví tak vystoupí mnohem plastičtěji.