Sestry čelí ve své práci velkému množství stresových faktorů, které mohou spustit řadu psychologických problémů a vést k syndromu vyhoření (burn-out) či posttraumatické stresové poruše (PTTD). Za syndrom vyhoření se obecně považuje kombinace vyčerpání, dlouhodobého stresu, frustrace a pocitu neuspokojení z práce. Dostavuje se po déle trvajícím období, během něhož se sestra cítí pod tlakem nebo kdy má za sebou psychicky a fyzicky namáhavou etapu pracovního života.
Faktory, jež přispívají k rozvoji syndromu vyhoření, jsou nerealistická očekávání nadřízených ohledně výkonnosti, nadměrné pracovní vytížení nebo komplikované situace na pracovišti včetně zátěžových situací souvisejících s diagnózami či úmrtími pacientů. Příčina, proč je syndrom vyhoření u sester častější než v jiných profesích, spočívá zejména v psychické i fyzické náročnosti jejich povolání a vysoké míře interpersonální interakce. Například v USA se se symptomy burn-out potýká více než třetina sester. Vysokou míru výskytu uvádějí také mezinárodní průzkumy, a to u mnoha zdravotnických profesí.
Náchylnost k syndromu vyhoření může být vyšší například při práci s terminálně nemocnými nebo těžce nemocnými dětskými pacienty. Riziková jsou také pracoviště s monotónní pracovní náplní nebo naopak chaotickým prostředím bez jasně daných kompetencí.
Pro sestru potýkající se syndromem vyhoření je typické cynické vystupování a chování, pocit vyčerpání a nezvládání obvyklých činností nebo nezájem o pacienty a depersonalizace. Syndrom vyhoření se ovšem může projevit také zhoršenou kvalitou péče a širokou škálou fyzických projevů, jako jsou poruchy spánku, dušnost, bolesti hlavy a gastrointestinální potíže.
Diagnostika syndromu vyhoření je proto obtížná, protože projevy se mohou lišit v závislosti na povaze konkrétního jedince a dalších okolnostech. Za syndrom vyhoření se nepovažuje krátkodobé zhoršení nálady, krátkodobý stres nebo dočasně zvýšená únava. Syndrom vyhoření je dlouhodobou záležitostí, kdy se kumuluje emoční a mnohdy také fyzické vyčerpání.
Důležitým krokem v prevenci syndromu vyhoření je vyváženost pracovního a osobního života. Na pracovní frontě je důležité zejména:
Změny v chování sester nebo v jejich vlastním vnímání profese by neměly být přehlíženy a je velmi žádoucí jim věnovat pozornost. Samy sestry by si měly osvojit techniky zvládání stresu, dbát na spánkový režim a věnovat dostatek času relaxaci a volnočasovým aktivitám. Ze strany nadřízeného či zaměstnavatele je základním opatřením péče o zaměstnance a vytváření odpovídajících pracovních podmínek. Vedení by mělo jít svým podřízeným příkladem a ukázat, jakým způsobem efektivně řešit náročné situace nebo dlouhodobou stresovou zátěž. Efektivním postupem může být také nabídka podpůrných, asistenčních či intervenčních programů.
Dopady syndromu vyhoření se netýkají jen jedince a jeho osobního života, ale mohou mít zásadní vliv na poskytovanou péči a spolupráci v kolektivu. Se syndromem vyhoření je běžně spojována i vyšší míra mortality na daném pracovišti a vyšší výskyt nozokomiálních infekcí. Tomuto jevu, který je dobře znám již od 70. let 20. století a zabývá se jím řada odborných prací, je potřeba v praxi věnovat pozornost, předcházet mu, nepřehlížet varovné známky vyhoření a v případě jeho propuknutí nepodceňovat závažnost ani dopady na práci sestry.
(pak)
Zdroje:
1. Bertholf A. Helping hospital employees cope with stress and burnout. Children's Hospitals Today, 2014 Dec 31. Dostupné na: www.childrenshospitals.org/Newsroom/Childrens-Hospitals-Today/Issue-Archive/Issues/Fall-2014/Articles/How-to-help-employees-cope-with-stress-and-burnout
2. Nurse burnout: causes, symptoms, and prevention. Advent Health University, 2019 Oct 1. Dostupné na: https://online.ahu.edu/blog/nurse-burnout
3. Reith T. P. Burnout in United States healthcare professionals: a narrative review. Cureus 2018; 10 (12): e3681, doi: 10.7759/cureus.3681. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6367114
