Inkontinence moči se týká všech věkových skupin, ale její výskyt ve stáří se zvyšuje. Vzhledem ke stárnutí populace se tedy stává stále častějším problémem, který s sebou kromě zdravotních komplikací nese i jisté společenské stigma, jež pacientům často brání včas vyhledat pomoc. Prevence a aktivní nabízení pomoci by měly být běžnou součástí lékařské praxe.
Zjistit skutečný výskyt inkontinence moči je obtížné, protože mnoho pacientů s těmito obtížemi nevyhledá lékařskou pomoc. Z dostupných údajů vyplývá, že postihuje přibližně 670 tisíc obyvatel České republiky. Z tohoto počtu tvoří 510 tisíc ženy. Její prevalence stoupá s věkem, ve věkové skupině > 65 let se vyskytuje přibližně v rozmezí 15–35 %, s vyšší prevalencí u žen. U osob žijících v ústavní péči stoupá tento podíl až na 50 % (u osob starších 65 let se v tomto případě hovoří až o 65 %). Močová inkontinence však není jen problémem stáří, 10–30 % žen trpících tímto symptomem je ve věku mezi 15 a 64 lety. U žen se výskyt inkontinence pojí mimo jiné s prodělanými těhotenstvími a porody. Ačkoliv inkontinence všeobecně postihuje častěji ženy, se zvyšujícím se věkem dochází k nárůstu výskytu inkontinence i v mužské populaci. Kolem 80. roku věku je prevalence u obou pohlaví přibližně stejná a dosahuje asi 35–46 %.
Mezinárodní společnost pro kontinenci (ICS – The International Continence Society) definuje inkontinenci moči jako jakýkoliv nechtěný, vůlí neovladatelný a objektivně prokazatelný únik moči, který představuje sociální a hygienický problém. Pro pacienty je tento stav často spojen s pocity studu a obavami ze společenské dehonestace. Komplikaci představuje jak samotný únik moči, tak i zápach s tímto problémem často spojený. U mnoha takto postižených osob vede k omezování aktivit mimo domov i k omezování kontaktu s okolím. Což může dále prohlubovat zdravotní potíže i upadání mentálních funkcí jedince.
Na vzniku a rozvoji močové inkontinence se podílí řada rizikových faktorů, které lze rozdělit na:
Zpravidla v patogenezi inkontinence hraje roli multifaktoriální komplex příčin, které se vzájemně ovlivňují a potencují.
Včasným preventivním opatřením se dá nejen předejít samotnému vzniku močové inkontinence, ale také zabránit rozvoji komplikací a následků doprovázejících onemocnění.
Jejím účelem je zabránit vzniku onemocnění. Mezi její hlavní zásady patří:
Cílem je včasné rozpoznání (odhalení) onemocnění a zamezení rozvoje (omezením rizikových faktorů) nemoci. Mezi její hlavní zásady patří:
Cílem je zabránění progrese onemocnění a vzniku komplikací. V oblasti močové inkontinence se jedná především o dodržování léčebných postupů, rehabilitační terapii a edukační činnost. Snižuje utrpení, bolest a snaží se zabránit vzniku dalších komplikací spojených s nemocí. Podporuje nastavenou terapii a zmírňuje projevy disability (znemožnění fyzických, psychických a sociálních činností z důvodu onemocnění). Důležitou součástí této prevence je citlivý přístup, motivace pacienta, poskytnutí relevantních informací a nabídka možností řešení stavu (například doporučení vhodných inkontinenčních pomůcek, nastavení hygienického režimu).
Podíl pacientů s inkontinencí moči bude pravděpodobně vzhledem ke stárnutí populace dále narůstat. Proto je nezbytné na tuto problematiku myslet, podílet se na destigmatizaci tohoto problému, aby se pacienti nebáli vyhledat pomoc včas, a také je třeba zvyšovat povědomí o prevenci mezi laickou i odbornou veřejností.
(norg)
Zdroje:
1. Drábková P. Prevence močové inkontinence ve stáří. Urologie pro praxi 2015; 16 (3): 127–129.
2. Dajčarová V. Inkontinence ve stáří. Diplomová práce. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2008.
