Inkontinence moči je definována jako jakýkoli vůlí neovladatelný únik moči. Ženy trpí močovou inkontinencí dvakrát častěji než muži, podle odhadů se tento problém týká 25–40 % žen. Terapie močové inkontinence je komplexní a odvíjí se od etiologie obtíží. Níže prezentovaná kazuistika popisuje kauzální terapii stresové inkontinence pomocí suburetrální pásky.
Podstatou úniku moči je v případě stresové inkontinence zvýšený intraabdominální tlak. K úniku moči tedy dochází například při kašli a smíchu nebo v průběhu fyzické aktivity. Příčinou stresové inkontinence je nejčastěji změna pozice a pohyblivosti hrdla močového měchýře nebo poškození vnitřního svěrače močové trubice. Zvýšená pohyblivost hrdla močového měchýře a močové trubice vzniká v důsledku poruch podpůrných a závěsných struktur pánevního dna, k němuž dochází například v důsledku hormonálních změn v menopauze. Dalšími rizikovými faktory jsou v tomto případě porodní poranění, obezita, chronický kašel, těžká fyzická práce, zácpa nebo vrozené poruchy pojivových tkání.
Mezi základní léčebné metody patří gymnastika svalů pánevního dna, elektrostimulace, farmakoterapie, pesary a inkontinenční pomůcky. Definitivní řešení problému pak většinou představuje operační léčba – nejčastěji se v současnosti uplatňují takzvané poševní suburetrální pásky. Úspěšný případ implantace suburetrální pásky u ženy se stresovou inkontinencí prezentuje na případu ze své praxe MUDr. Sammy Abulkasim z gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Český Krumlov.
39letá žena navštívila gynekologickou ambulanci Nemocnice Český Krumlov pro přibližně rok trvající obtíže s únikem moči. Pacientka udávala únik moči při zvedání břemen a při kašli, několikrát denně ji také trápily urgence, nykturie udávala s frekvencí 3–4× během noci. Její pitný režim činil přibližně 2 litry tekutin denně. Obtíže ji velice omezovaly v každodenním životě, bez inkontinenčních pomůcek nebyla schopná vykonávat běžné aktivity. Za velice omezující označovala také občasný únik moči během pohlavního styku.
Pacientka se léčila pouze s hypotyreózou a arteriální hypertenzí, udávala alergie na náplasti. V gynekologické anamnéze byly 2 spontánní porody a vaginální hysterektomie bez adnexektomie pro leiomyomatózu. Anamnesticky také byla vyslovena suspekce na extrauterinní graviditu v mládí. Poslední menstruaci udávala 2 týdny před návštěvou ambulance.
Klinické vyšetření in speculam neprokázalo žádný patologický nález v pochvě, pahýl po hysterektomii byl klidný. Nativní ultrazvukové vyšetření neprokázalo patologický nález v malé pánvi, vyšetření s funkcí DCM prokázalo hypermobilitu uretrovezikální junkce bez známek vezikalizace. Byl odebrán vzorek moči pro kultivaci a navrhnuto operační řešení v podobě implantace suburetrální pásky.
V předoperačním období byl pacientce předepsán desmopresin pro zmírnění nykturických obtíží a až do zákroku využívala inkontinenční pomůcky. Operace proběhla za 2 měsíce od ambulantního vyšetření. V celkové anestezii byla krátkou incizí v pochvě zavedena transobturátorová suburetrální páska. Samotný výkon i pooperační období byly bez jakýchkoli komplikací, bolesti v časném pooperačním období udávala jako snesitelné. Druhý den po výkonu byla propuštěna do ambulantní péče. Ihned po výkonu zaznamenala naprostý ústup obtíží, který přetrvával i během poslední kontroly, jež proběhla 3 měsíce po operaci.
Popsaný případ prezentuje úspěšnou kauzální operační terapii stresové inkontinence u 39leté pacientky pomocí transobturátorové suburetrální pásky. V předoperačním období byly ke zmírnění souvisejících potíží indikovány a využity konzervativní postupy (farmakoterapie a inkontinenční pomůcky).
(holi)
Zdroje:
1. Kolombo I., Kolombová J., Porš J. a kol. Stresová inkontinence u žen – 2. část. Urologie pro praxi 2009; 10 (1): 11–20.
2. Romžová M., Hurtová M., Holub L., Pacovský J. Inkontinence moči z pohledu urologa. Medicína pro praxi 2011; 8 (5): 222–225.
