O tom, že obezita je nemoc, která způsobuje jak psychické potíže, tak i závažné zdravotní komplikace, jako jsou srdečně-cévní onemocnění, diabetes mellitus 2. typu, nemoci pohybového ústrojí a řadu dalších, dnes už nikdo nepochybuje. Mnoho dětí s obezitou se s těmito nemocemi musí potýkat mnohem dříve než jejich rodiče. Když mělo před 30 lety 10 % dětí kila navíc, pohybovaly se z velké části v pásmu nadváhy. Dnes je to 25 % dětí, tedy každé čtvrté váží víc, než by mělo, a většinou se pohybují rovnou v pásmu obezity.
I když se na vzniku obezity podílejí ze 40−70 % genetické faktory, stále jsou hlavní příčinou nárůstu obezity u dětí faktory zevní. Na vině je nezdravý životní styl a nekvalitní stravování, zejména velký příjem slazených nápojů a vůbec jednoduchých cukrů v energeticky bohatých pamlscích. Dále velký příjem uzenin (zvýšený příjem nasycených mastných kyselin) a pojídání chipsů a dalších slaných pochutin, s čímž souvisí i zvýšený příjem soli. Časté návštěvy fast foodů jsou na úkor doma připravované stravy, dostatku zeleniny, pravidelnosti ve stravování a klasického rodinného stolování, které bylo dříve samozřejmé. Neméně důležitým faktorem je potom nedostatek pohybové aktivity − jak aktivní, tak rutinní − a stále častější sedavá činnost.
Stravovací a pohybové návyky dětí jsou výrazně formovány rodiči i prarodiči. Právě oni jsou rozhodujícím činitelem v rozvoji obezity dětí v předškolním i školním věku. Největším problémem v řešení problematiky obezity se zdá být nemotivovanost rodiny měnit po generace zažitý životní styl, který nás stále více provokuje k nadměrné spotřebě potravin nevhodného složení a ke snižování aktivního pohybu. Prvním krokem terapie dětské obezity je tak edukace rodičů a širší rodiny.
Jak by tedy měla taková terapie vypadat? Ideální samozřejmě je, aby kila navíc vůbec nevznikla. Pokud tu už jsou, je základem úspěchu motivovaný odborník a motivovaná rodina. Bohužel ne vždy se toto oboustranně potká.
V naší zemi zcela chybějí dětská obezitologická centra, která by zajišťovala dlouhodobou komplexní práci s rodinou. V nich by měl být − po analýze stravovacích a pohybových návyků dítěte a zjištění role psychiky při vzniku kil navíc − připraven individuální program jak pro dítě, tak pro celou jeho rodinu. Součástí centra by měli být pediatr, endokrinolog, nutriční terapeut, fyzioterapeut, psycholog a další odborníci. V rámci procesu změny je třeba pracovat s připraveností rodičů i dítěte a každému stupni motivace potom náležejí jiné terapeutické techniky. Nejčastější chybou bývá, že se nemotivované rodině okamžitě udílejí rady typu „musíte jíst méně, 5× denně zeleninu, zapomeňte na sladké nápoje a víc se hýbejte“. V této fázi je přitom nejprve potřeba podpořit snahu o změnu, například formou motivačních rozhovorů. Pokud už je rodina na změnu připravena, je nezbytné postupovat cíleně, individuálně a po malých krůčcích k dosažení žádoucí změny.
Plán terapie je vytvářen společně s rodinou, aby se co nejvíc zvýšila šance, že všichni dosáhnou úspěchu. Volíme postupné cíle v oblasti výživy, pohybu i psychiky. V indikovaných případech lze zvážit farmakoterapii, případně bariatrii.
Na loňské konferenci České obezitologické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro výživu mimo jiné zaznělo již zmíněné smutné konstatování, že u nás systematická terapie dětské obezity chybí. Dále vyplynulo, že pediatr nemůže zůstat jediným odborníkem, který by měl tuto problematiku řešit − nemá na to dostatek času ani psychologických znalostí pro práci s nemotivovanou rodinou a často chybí i motivace samotného lékaře pro dlouhodobou práci s dítětem a jeho rodinou. Pediatr nejčastěji odešle dítě k endokrinologovi, který ve velké většině případů vyloučí endokrinopatie. A protože je častokrát ve stejné situaci jako pediatr, odešle dítě do lázní nebo léčebny, kde dojde k redukci hmotnosti. Po návratu do rodiny, kde obezita vznikla, však dítě opět nabere kilogramy zpátky.
Je tedy otázkou, kdo by měl tento mezičlánek mezi pediatrem a endokrinologem tvořit. Mohl by to být nutriční terapeut, který by se vzdělal v kognitivně behaviorální terapii? Mohla by pomoci telemedicína nebo celonárodní program, který se chystá? Úplně stejný problém přitom představuje i systematická péče o rodinu po skončení lázeňské léčby.
Společnost STOB se dlouhodobě zabývá primárně terapií obezity dospělých, nicméně problematice dětské obezity se rovněž věnuje, a proto se rozhodla zintenzivnit svoji nabídku v této oblasti. Vedle kurzů zdravého hubnutí pro dospělé pořádá i rodinné kurzy zdravého životního stylu, které jsou určeny pro děti ve věku od 8 do 13 let v doprovodu rodiče či prarodiče. Dospělý, který má též problémy s nadváhou, je veden k redukci hmotnosti společně s dítětem. Více o kurzech se dozví zájemci na webu společnosti STOB. Mimo tyto skupinové aktivity, jež se zatím konají v Praze a v modifikované podobě také v Brně, pak může společnost STOB nabídnout rodinám individuální pomoc.
Odborné poradenství mohou zájemci využít také v rámci Dne zdraví, který se letos koná v sobotu 21. října od 10.00 do 17.00 hodin v Praze. K dispozici bude například vyšetření zraku, glykémie, křečových žil, kožních znamének, svalové síly nebo spánková poradna. Kromě toho se rodinní příslušníci mohou informovat právě o rodinných kurzech pro děti STOBík, poradně Jedlík-nejedlík, která naučí jak účinně pracovat s nejrůznějšími jídelními nešvary u dětí ve věku od 6 měsíců až do 8 let, nebo o specializované péči v Lázních Kynžvart, které nabízejí dětem s nadváhou a obezitou 4týdenní léčebně-rehabilitační program. Kromě toho nabídne Den zdraví i ochutnávku nejrůznějších nutričně výhodných potravin, které zde budou k zakoupení, a dále možnost vyzkoušet si nejrůznější cvičení. Návštěvníci se mohou těšit i na módní přehlídku sportovních podprsenek a kvíz o ceny.
redakce proSestru.cz
