Četné studie prokazují, že některá přidružená onemocnění (komorbidity) jsou u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) častější než u ostatní populace, a to již v době stanovení diagnózy1−4. Myslí se na ně však jen málo. Komorbidity přitom mohou být zdrojem diagnostických obtíží, zhoršovat progresi disability a kvalitu života i psychosociální situaci a zvyšovat socioekonomickou zátěž. V praxi hrají důležitou roli rovněž při výběru léčby, který omezují5.
Podle poměrně rozsáhlých dat komorbidity postihují více než 35 % pacientů s RS. Nejčastěji se jedná o psychiatrická onemocnění (depresi, úzkostné poruchy), arteriální hypertenzi, hypercholesterolémii, ischemickou chorobu srdeční, diabetes mellitus nebo například chronická onemocnění plic2, 4.
Komorbidity nejen že ovlivňují výběr léčby a zhoršují kvalitu života. Mají také vliv na rychlejší progresi RS – jmenovitě zejména diabetes, arteriální hypertenze a chronická obstrukční plicní nemoc2, 4, 5. Studie vycházející z registru NARCOMS zase prokázala o 6 let rychlejší dosažení stupně 6 na Kurtzkeho stupnici postižení (EDSS) u pacientů s cévními komorbiditami2. Významný rozdíl mezi nemocnými bez komorbidit a s nimi (především s autoimunitními chorobami, diabetem či vaskulárními rizikovými faktory) je patrný i na zobrazovacích metodách (MRI)2.
Zapomínat nesmíme ani na psychiatrické komorbidity. Vyšší riziko progrese disability bylo prokázáno na datech 15 tisíc pacientů ze švédského národního registru. Psychiatrické komorbidity rovněž významně ovlivňují únavu a kognitivní funkce2.
Převést odpovědnost na ošetřující personál je samozřejmě nejjednodušší přístup. Ano, léky pro terapii roztroušené sklerózy i přidružených onemocnění jsou nesmírně důležité. Stejně tak ale i faktory životního stylu. Přiměřená fyzická aktivita, dostatek vitaminu D, zdravá strava, míra stresu a v neposlední řadě kuřácký návyk mají vliv na samotnou RS, ale jednoznačně také na výše uvedená přidružená onemocnění5. Léčba a prevence vysokého krevního tlaku, diabetu, zvýšeného cholesterolu, deprese a úzkosti nebo chronické obstrukční plicní nemoci zdaleka nestojí jen na bedrech lékařů a sester. Je třeba to pacientům vysvětlit a stále připomínat.
(dos)
Zdroje:
