Co je podle vašich zkušeností pro pacienta, kterému byla vyvedena stomie, nejnáročnější?
Každý začátek je těžký. Většinou jde o nepříjemný zásah, se kterým jsou spojeny obavy a nejistota. Ale jakmile pacient získá potřebné informace, naučí se používat stomické pomůcky a dostane se do lepší zdravotní i psychické kondice, vše je jednodušší a pozitivnější. Záleží také na konkrétních okolnostech. Roli hraje, zda se jedná o plánovanou operaci, nebo akutní zákrok, je-li stomie dočasná, nebo trvalá, z jakého důvodu byla vytvořena. Výhodou je, pokud se při plánovaném zákroku setkávám s pacienty ještě před operací a máme tak čas se společně na novou situaci připravit. Lépe potom vše zvládnou. Nesmíme zapomínat, že stomie ovlivňuje rovněž intimní život, promítá se do psychiky a chování každého pacienta. Ale jsou i případy, kdy je stomie vysvobozením a pacientům, kteří před zákrokem trpěli nezvladatelnými průjmy, bolestmi nebo dalšími komplikacemi, může přinést úlevu.
Jaké jsou nejčastější obavy pacientů?
Často mají strach, jak stomii přijme jejich okolí. Obávají se, jak budou reagovat jejich rodiny, partneři. Zajímají se, zda je stomie nebude omezovat při činnostech, které mají rádi. Jestli budou moci dále sportovat nebo cestovat. Muži často řeší, jak změna ovlivní jejich intimní život. Mladé ženy se ptají, zda mohou se stomií otěhotnět. Nejistoty jsou i čistě praktické – často dostávám dotazy, jestli nebude cítit zápach, zda bude sáček na pokožce držet. Obavy jsou přirozené, většina z nich je však způsobena nedostatkem informací. Důležité je, aby pacient nebyl na případné problémy sám. Proto jsme tu my, stomické sestry, abychom pacienta edukovaly, uklidnily a pomohly mu novou situaci lépe zvládat.
Co je podle vás v přístupu stomické sestry k pacientovi důležité?
Jsme pro pacienty oporou, parťákem i přítelem na telefonu. V počátku jsme většinou ty jediné, které mohou pacienta vyslechnout, uklidnit, dodat mu sílu a přesvědčení, že život se stomií zvládne. Podle mých zkušeností pomáhá, když mluvíme na rovinu, bez odborných výrazů a věnujeme pacientovi dostatek času. Zůstáváme v kontaktu i poté, co je propuštěn z nemocnice, a vídáme se podle jeho individuálních potřeb, abychom společně překonali všechny případné komplikace, které se mohou objevit. Já sama se s pacienty pravidelně setkávám osobně ve stomické poradně a doba covidová nás naučila i neosobnímu kontaktu přes mobilní aplikace a videohovory, když je pacient momentálně indisponován.
S čím pacientům nejčastěji pomáháte?
Snažím se jim předat co nejvíce informací a pomoci jim sžít se s novou situací, která je pro ně opravdu náročná. Kontroluji, jestli je stomie funkční, zda se standardně hojí, řeším případné komplikace a úpravu jídelníčku. Prakticky se spolu učíme jak o vývod pečovat, jaké stomické pomůcky je možné používat, kdy a jakou pohybovou aktivitu zařadit. Snažím se pacienty vést, aby byli co nejdříve soběstační. Současně je období těsně po zákroku spojené se spoustou otázek. Zvládnutí samostatné výměny stomické pomůcky je jedna věc − jde v podstatě o rutinní záležitost. Ale v praxi vidím, že pro pacienty je náročnější přijmout fakt, že se stomií budou žít. Proto je důležitou součástí naší práce také psychická podpora pacienta i jeho rodiny.
Co podle vašich zkušeností pacientům se stomií pomáhá vrátit se do psychické pohody?
Záleží na osobnosti konkrétního člověka. Každý jsme jiný, jinak prožíváme zátěž, potřebujeme jiný čas, než se s novou situací vyrovnáme. Ke každému se proto snažím přistupovat individuálně. To je podle mého názoru na práci stomické sestry vůbec nejdůležitější. Jsou pacienti, kteří mají potřebu sdílet informace, svěřovat se. Jiní naopak nechtějí, aby o jejich stomii kdokoliv věděl. A já musím názor pacienta respektovat. Někdy pomůže zprostředkovat kontakt na dalšího člověka, který už je se svou situací vyrovnaný, žije aktivně a může ostatní podpořit. Všechny pacienty se však snažím vést k tomu, aby byli v rámci svých možností aktivní. Vývoj pomůcek pro stomiky za poslední léta neskutečně pokročil, není proto důvod vyhýbat se sportu nebo společenskému životu. Důležité je poslouchat své tělo. Samozřejmě, pokud vidím, že se některý z pacientů s novou situací vyrovnává hůře a já mu nedokážu adekvátně pomoci, předávám kontakt na odborníka na duševní zdraví a snažím se vysvětlit, v čem může být rozhovor s ním přínosný.
Zaznamenáváte i dnes případy, kdy je stomie pro pacienty tabu a o svých problémech se ostýchají mluvit? Například u dalších lékařů, které navštěvují?
Ano, stále se takové případy objevují, ale už je to daleko lepší než před 10 či 15 lety. Doba internetová nás posouvá vpřed a najít informace již není takový problém. Často předávám kontakty na pacientskou organizaci České ILCO nebo na weby, kde jsou k dispozici informace a zkušenosti dalších stomiků – doporučuji například blog Nejsemtabu.cz. Co se týká ostychu stomiků před jiným lékařem, obvykle ho nemají, neboť zdravotníka berou jako odborníka. Ostýchají se spíše v nezdravotnických zařízeních, v zaměstnání a daleko častěji i přímo uvnitř své rodiny. Zastávám názor, že blízcí lidé by o stomii měli mít informace. Protože poučení rodinní příslušníci či přátelé dokážou člověka se stomií podržet, lépe rozumí jeho potřebám a současně dokáží předcházet různým nedorozuměním.
Spolupracujete tedy i s rodinami stomiků?
Zapojení rodinných příslušníků kvituji. Mám tak další spojence. Příbuzní za mnou mohou přijít společně s pacientem, pokud s tím on sám souhlasí. Někdy se ozývají i sami partneři či další blízcí, aby se poradili. Často se u jednotlivých pacientů liší také přístup k vlastní soběstačnosti. Někdo chce vše zvládnout sám, jiný o sebe nechá více pečovat ostatní členy domácnosti. Důležité je najít způsob, který bude všem vyhovovat.
Je péče stomické sestry běžně dostupná všem pacientům, kteří její pomoc potřebují?
Měla by být. Vždy je co zlepšovat. Většina velkých nemocnic už má své sestry, která se pacientům se stomií věnují. U nás v nemocnici jsem pověřena vedením týmu sester specialistek, které působí napříč všemi odděleními, aby byla zajištěna kontinuita péče o stomické pacienty i na nechirurgických pracovištích. Pokud pacient odchází z nemocnice, a ještě si není plně jistý, že o svoji stomii umí pečovat, lze zajistit spolupráci s agenturou domácí péče.
Jaké znalosti o stomii by měly mít sestry napříč jednotlivými specializacemi?
Základní péče o stomiky je v kompetenci každé všeobecné sestry. Stomické sestry zajišťují především edukaci pacienta a řeší komplikace spojené se stomií. Hlavní je chuť, empatie a ochota pomoci. Těší mě, když potkávám sestry, které mají zájem na sobě pracovat a učit se novému. Každoročně probíhají odborné vzdělávací kurzy pro všeobecné sestry zaměřené na stomie nebo semináře představující novinky, které mohou stomikům usnadnit život. Sama se snažím být neustále v obraze a své zkušenosti předávat dál.
V čem je přístup k pacientům se stomií specifický? Čemu by sestry měly věnovat pozornost, pokud mají v péči pacienta s vývodem?
Pokud se stomik chystá například na plánované specializované vyšetření, většinou se s námi, stomickými sestrami, předem poradí. Probereme, jestli je nutné v souvislosti se stomií cokoliv pohlídat nebo se speciálně připravit. Jestliže je například před určitým zákrokem potřeba vyprázdnit střevo, s přípravou dokážeme pacientům pomoci. Na sestrách dalších odborností potom je, aby stomikům poskytly prostor a čas pro zajištění nutné hygieny a dokázaly projevit pochopení k jejich potřebám. Stomici by měli mít v blízkosti toaletu, vodu a nezbytné pomůcky. Je-li třeba, můžeme se s lékaři či sestrami dalších specializací spojit a poskytnout konzultaci.
Jak jste se vy sama dostala k práci stomické sestry?
Se stomickými pacienty pracuji od roku 2010, kdy jsem se stala staniční sestrou onkochirurgie. Sama jsem vnímala potřebu získat vzdělání v této oblasti, sestra specialistka zde nebyla, a stomických pacientů přitom neustále přibývalo. Prošla jsem certifikovaným odborným kurzem, získávala teoretické i praktické zkušenosti na jiných klinikách a zdokonalovala se například také v kurzech komunikace. Svoji práci dělám ráda, vnímám ji jako velice potřebnou a důležitou. Mojí největší odměnou je dobře poučený pacient, který se o sebe dokáže sám postarat a rychle se znovu zapojí do věcí všedního života, vrací se za mnou s úsměvem nebo třeba pošle rodinnou fotografii od moře.
Nikola Kužílková
redakce MeDitorial
