Komunikace s pacientem s ADHD

Předcházet strachu, nejistotě i nedůvěře

Děti s poruchou růstu a ADHD navštěvují lékaře různých specializací častěji než jejich zdraví vrstevníci a s přístupem zdravotnického personálu mohou mít různé − i negativní − zkušenosti. Důsledkem takových zážitků může být strach, nejistota, úzkost a značná míra nedůvěry. Sestry hrají velmi důležitou roli nejen přímo v péči o dětské pacienty, ale fungují také jako významná spojka mezi pacientem a lékařem, a měly by tedy věnovat komunikaci s pacienty se zvláštními potřebami dostatečnou pozornost a nepodceňovat ji.

Třikrát „V“

Komunikace s dětmi s ADHD vyžaduje zapojení mnoha prvků, které u jiných pacientů nemusejí být tak intenzivně potřeba. Jedná se zejména o vnímavost, vysvětlování a výraz.

Vnímavost

• Při diagnóze ADHD mnohdy děti vnímají informace a podněty jinak než ostatní pacienti. Sestra by proto při komunikaci měla být velmi vnímavá vůči projevům dítěte, včas vypozorovat gesta a signály, jež mohou předcházet návalům vzteku, agresivity nebo negativismu. Dětské pacienty je vhodné chválit, nemělo by docházet k jejich zesměšňování, například kvůli negativním či zmateným reakcím, a je nutné se u nich vyvarovat výčitek.

Vysvětlování

• Děti s ADHD mohou mít omezenou slovní zásobu a v některých případech se vyjadřují hůře, než je pro jejich věkovou kategorii obvyklé. Veškeré dění v sesterně nebo ordinaci by proto měla sestra pečlivě a trpělivě vysvětlit, popsat, případně názorně ukázat. Týká se to jak základních vyšetření, tak také například aplikace injekcí. Přílišné zacházení do detailů ovšem může být kontraproduktivní, protože může v dětech vzbudit nadměrné obavy.

Výraz

• Při komunikaci s dítětem s ADHD je nutný soulad informací, gest a výrazu. Pokud by si tyto složky komunikace odporovaly, pacient bude zmatený, nepochopí význam sdělení a může reagovat podrážděně nebo nepředvídatelně. Obezřetnost je nutná při zapojení tělesného kontaktu, jako je dotyk nebo pohlazení – zdaleka ne všechny děti s ADHD na tuto formu neverbální komunikace reagují pozitivně, dokonce je může naopak rozrušit.

Trpělivost je potřeba, ironie musí jít stranou

Komunikace s dětským pacientem s ADHD by se měla nést ve znamení trpělivosti a přímočarosti, bez narážek nebo ironických a pro dítě nepochopitelných poznámek. Důležité je používat jednodušší věty s jednoznačným významem a volit výrazy odpovídající věku a intelektuální úrovni konkrétního dítěte. Děti − a ty s ADHD obzvlášť − mohou mít problém se zpracováním příliš komplikovaných instrukcí nebo informací. U klíčových sdělení je vhodné, aby si sestra ověřila, že dítě danou informaci pochopilo.

(pak)

Zdroje:
1. Kids with ADHD: How to improve communication skills. C⁸ Sciences, 2015 Nov 30. Dostupné na: www.c8sciences.com/kids-with-adhd-how-to-improve-communication-skills
2. Kaiserová B. Přístup zdravotnických pracovníků k dětem se syndromem ADHD. Fakulta zdravotnických studií ZČU, Plzeň, 2014. Dostupné na: https://otik.zcu.cz/bitstream/11025/14788/1/Pristup zdravotnickych pracovniku k detem se syndrome ADHD.pdf