Ve 30. letech minulého století popsali Lohmann s Meyerhofem vysokou citlivost glykolytického energetikkého metabolismu savčích buněk na fluorid. Krátce na to Bibby a van Kesteren (1940) oznámili zastavení produkce kyselin ústních streptokoků a lactobacilů v důsledku nízkých koncentrací fluoridu. Na základě našich současných znalostí je fluorid považován za látku, která lokálně ovlivňuje rozpustnost zubní skloviny, její opětovnou mineralizaci a především také bakteriální metabolismus.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
