V jakých situacích nejde o pouhou empatii, ale o vědomou psychosociální podporu? Kde končí běžná kolegiální pomoc a začíná krizová intervence či terapie? A jak ji zvládnout? To se dozvídají účastníci kurzu „Základy kolegiální podpory a sebepéče“, který pořádá (nejen) pro zdravotníky Český červený kříž (ČČK). Poslechněte si, co konkrétně si lze v rámci praktického výcviku osvojit.
Zkušená kardiologická sestra Mgr. Monika Černá a kardiolog prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., oba působící ve vedení I. interní kardioangiologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně (ona jako vrchní sestra a on jako přednosta), popisují přínos specializovaných sester a telemedicínských postupů pro zlepšování kvality a dostupnosti péče o pacienty s kardiologickými diagnózami.
Podle časopisu BMJ Global Health chybělo ve světovém zdravotnictví v roce 2020 přibližně 15 milionů zdravotnických pracovníků. Ačkoliv se do roku 2030 očekává pokles tohoto čísla na 10 milionů, zůstávají výrazné regionální rozdíly. Mezi důsledky patří zpožděná diagnostika, přetížení zdravotnických systémů a větší riziko komplikací v důsledku nedostatečné péče. Mohou s řešením těchto problémů efektivně a bezpečně napomoci moderní technologie?
Výživa má zásadní význam v prevenci i léčbě neinfekčních onemocnění, přesto lékaři často postrádají potřebné znalosti a sebejistotu k jejímu efektivnímu využití v praxi. Mezinárodní studie ukazují, že výuka výživy na lékařských fakultách je omezená a nejednotná, což se odráží v nízké úrovni znalostí a praktických dovedností při poradenství pacientům. Přehled zjištění nabízí také inspiraci k systémovým změnám a příklady dobré praxe.
V rušném nemocničním provozu může jediné nepozorné kliknutí na e-mail způsobit řetězovou reakci: výpadek systémů, narušení péče i únik citlivých údajů tisíců pacientů. Jen v roce 2023 došlo v důsledku kybernetických útoků zaměřených na zdravotnický sektor k únikům dat u více než 167 milionů osob.
O válce na Ukrajině slýcháváme denně – ve zprávách, na sociálních sítích, v titulcích článků, které na chvíli dovedou zachytit pozornost každého z nás. Realitou však zůstává, že žádný článek, žádné video, ani psychologická příprava člověka nedokáže připravit na intenzitu emocí, které přicházejí, když pomáháte lidem zasaženým válkou. Přečtěte si moji čerstvou zkušenost z letního tábora pro děti a dospívající z Charkovské oblasti.
Šípková Růženka spala 100 let, průměrný člověk za dobu svého života prospí asi čtvrtstoletí. Už v dobách starého Řecka se učenci snažili vypátrat, proč lidé musí strávit spánkem tolik času, a tato vědecká snaha přetrvává dodnes. Někteří jedinci se biologické potřebě spánku urputně brání, za všechny můžeme uvést průměrné batole okolo osmé hodiny večerní. Všem je ale nejspíš jasné, že bez spánku ztrácíme schopnost být člověkem. Co jsme se o něm v poslední době dozvěděli nového?
Tanec do rytmu hudby je činnost společná celému lidskému druhu. Proč se ale někdy téměř nedokážeme nutkání ke spontánnímu tanci ubránit? Co se v našem mozku děje?
Historické i současné názvosloví v oblasti duševního zdraví zásadně ovlivňuje vnímání a stigmatizaci psychických obtíží. V průběhu 20. století se měnila nejen povaha odborné péče, ale také jazyk, který duševní zdraví popisuje. Výrazy jako „duševní onemocnění“ či „psychické problémy“ často reflektují proměny v chápání psychických obtíží. Recentní studie analyzuje posun v oblíbenosti klíčových termínů od roku 1940 do roku 2019 a zkoumá, do jaké míry se užívání těchto výrazů měnilo v reakci na požadavek destigmatizace.
Každý, kdo byl někdy hospitalizován, dobře ví, že v nemocnici se dobře nevyspí, ať už kvůli spolubydlícímu převalujícímu se na posteli a stěžujícímu si na bolest, světlu dopadajícímu do pokoje z chodby nebo hluku spojenému s vyšetřovacími úkony. Jaké jsou hlavní příčiny toho, že nemocnice spánku nepřejí, ač je důležitou součástí rekonvalescence pacienta? A jak je možné se přiblížit tomu, aby byla tato základní lidská potřeba naplněna?
