Lymeská borelióza


Autoři: Hana Jedličková
Působiště autorů: I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno
Vyšlo v časopise: Hojení ran 7, č. 3: 17-18, 2013
Kategorie: Atlas dermatologie

Lymeská borelióza je časté infekční onemocnění postihující kůži, klouby, nervový a kardiovaskulární systém. Postižení kůže je nejčastější, projevuje se typickými změnami, které se liší v jednotlivých stadiích onemocnění.

Etiologie

Onemocnění je způsobeno spirochetou Borrelia burgdorferi sensu lato, která byla identifikována jako původce onemocnění v roce 1981. V Evropě se vyskytují především subspecies Borrelia afzeliiBorrelia garinii, kožní projevy nejčastěji provázejí infekci Borrelia afzelii. Onemocnění je přenášeno po kousnutí klíštětem Ixodes ricini. Předpokládá se zatím neprokázaný přenos dalšími vektory (komáři, muchničky).


Burgdorfer Willy (1925) – americký bakteriolog, parazitolog a entomolog. Vystudoval ve Švýcarsku, řadu let pracoval v Rocky Mountain Laboratory (výzkumné zařízení U.S. National Institute of Health) v Montaně, USA. Celkem zatím publikoval více než 220 článků a knih. V roce 1981 popsal původce lymeské boreliózy (Borrelia burgdorferi).

Ehrlich Paul (1854–1915) – německý chemik a imunolog. Nositel Nobelovy ceny (1908) za imunologické práce a snad i objev Salvarsanu, léku proti syfilis. Dnes je však známější díky svému výzkumu v oblasti barvení histologických preparátů, bakterií a buněk. Věnoval se také klasifikaci leukocytů a problematice imunologické (tvorba protilátek).

(Zdroj informací: archiv redakce)


Výskyt

Incidence boreliózy v České republice se pohybuje kolem 50–55 případů na 100 000 obyvatel. Jedná se o nejčastější antropozoonózu u nás.

Klinický obraz

Po inkubační době 3–30 dnů se objevuje v místě vpichu klíštěte růžová nebo červená skvrna, která se šíří do okolí a uprostřed vybledá. Tento příznak, typický pro časné lokalizované stadium boreliózy se nazývá erythema migrans (EM) (dříve erythema chronicum migrans) (obr. č. 1). Pacient může mít celkové příznaky jako únava, subfebrilie, bolesti hlavy, svalů apod. V řadě případů se ale infekce rozvíjí i bez projevů EM. Po několika měsících se může u neléčených pacientů projevit na kůži tzv. boreliový lymfocytom neboli pseudolymfom (časná diseminovaná infekce) (obr. č. 2). Jedná se o ohraničenou infiltraci kůže, zpravidla solitární uzlíky živě červené barvy, typicky v obličeji na nose, na uších, prsních bradavkách a scrotu. V řádu let se pak objevují na kůži projevy pozdní boreliózy, tzv. acrodermatitis chronica atrophicans (ACA) (obr. č. 3, 4). Typicky postihuje končetiny, unilaterálně i symetricky. Postižení se rozvíjí od distálních partií končetin, výjimkou ale není ani postižení celých končetin. Kůže je červenofialově zbarvená, v pokročilých stadiích výrazně atrofická, s prosvítajícími cévami.

Erythema migrans na zádech
Obr. 1. Erythema migrans na zádech

Lymfocytom na uchu
Obr. 2. Lymfocytom na uchu

Acrodermatitis chronica atrophicans – hýždě
Obr. 3. Acrodermatitis chronica atrophicans – hýždě

Acrodermatitis chronica atrophicans – dorza rukou
Obr. 4. Acrodermatitis chronica atrophicans – dorza rukou

Diagnóza

Pro diagnózu EM je rozhodující klinický obraz. Sérologické vyšetření ELISA detekuje protilátky třídy IgM a IgG, u časné infekce do 4–6 týdnů je ale negativní. Upřesnění diagnózy je možné a vhodné metodou Western blot. Detekují se protilátky proti povrchovým antigenům OspA, OspB, OspC, směsnému antigenu VlsE, antigenu p100 aj. Metoda PCR se využívá u neuroboreliózy a artritid. Histologické vyšetření je indikováno v nejasných případech (např. odlišení sklerodermie) a u lymfocytomu, kdy nacházíme infiltraci horního koria B lymfocyty.

Asociace

Borélie jsou také považovány za etiologické agens u části lokalizovaných sklerodermií, udává se i souvislost s granuloma annulare.

Diferenciální diagnóza

U EM další infekce přenášené hmyzem a členovci (ehrlichióza, babesióza, streptokoky, stafylokoky apod.), u EM sklerodermie, granuloma annulare, u lymfocytomu jiné pseudolymfomy či lymfomy kůže, u ACA senilní atrofie, oznobeniny.


Babeş Victor (1854–1926) – rumunský bakteriolog. Narodil se ve Vídni jako syn rumunských rodičů, studoval v Budapešti a Vídni, následně pracoval v Pasteurově laboratoři v Paříži, později spolu s Victorem A. Cornilem. Studoval lepru, diftérii, tuberkulózu, vzteklinu a další infekční nemoci. Prvoka, nesoucího dnes jeho jméno (Babesia), objevil v roce 1885. Po Victoru Babeşovi je dnes pojmenována také univerzita v rumunském městě Cluj-Napoca.

(Zdroj informací: archiv redakce)


Terapie

Dle standardů Společnosti infekčního lékařství. U kožních projevů časné boreliózy (EM, lymfocytom) terapie penicilinem, aminopeniciliny, cefalosporiny, doxycyklinem 14–21 dní, alternativně makrolidy. U pozdních stadií (ACA) terapie 21 dní i déle, v těžších případech, zvláště v kombinaci s kardiovaskulárním či neurologickým postižením parenterální kúry antibiotik (benzylpenicilin, ceftriaxon).

Prognóza

U časně léčeného EM výborná, infekce se ale může opakovat. U pozdních stadií je eliminace borélií již problematická (zvláště neuroformy), s reziduálním poškozením, pravděpodobně i na autoimunitním podkladě. U ACA po léčbě dochází k částečné úpravě stavu s problednutím projevů, atrofie kůže je ireverzibilní.

doc. MUDr. Hana Jedličková, Ph.D.

I. dermatovenerologická klinikaLF MU a FN u sv. Anny

Pekařská 53

656 91 Brno

e-mail: hana.jedlickova@fnusa.cz


Zdroje

Bartůněk, P. et al. Lymeská borelióza. 3. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006.

Dlouhý, P., Honegr, K., Krbková, L. et al. Lymeská borelióza: Doporučený postup v diagnostice, léčbě a prevenci 2011. Dostupné z: www.infekce.cz/DoporLB11t.htm

Roháčová, H. Lymská borelióza v ordinaci PL z pohledu infektologa. Practicus 3, 6: 182–184, 2004.

Štítky
Chirurgie všeobecná Sestra Domácí péče
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se