Diabetologie v éře predikce: srdeční selhání v hlavní roli a chytré senzory jako krok k bezpečnému spánku

Souhrn

Od reaktivního hlášení problémů k proaktivnímu řízení rizik. Tak by se dalo shrnout hlavní sdělení sympozia společnosti Roche, Diagnostics Division, na 62. diabetologických dnech v Luhačovicích, které se zaměřilo na predikci hypoglykemie pomocí nového senzoru CGM a včasný záchyt srdečního selhání prostřednictvím screeningu NT-proBNP. Odborným sálem rezonovala jasná zpráva: Hypoglykemii lze předcházet pomocí nových technologií využívajících AI a srdeční selhání musíme začít vnímat jako přímou mikrovaskulární komplikaci diabetu.

Ústřednímu tématu předpovědi hypoglykemie a kardiální prevence se věnovali doc. MUDr. Denisa Janíčková Žďárská, Ph.D., a MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.

Umělá inteligence proti nočnímu strachu

Sympozium v časovém sledu otevřela přednáška věnovaná glukózovým senzorům s funkcí umělé inteligence. MUDr. Šoupal na úvod komentoval recentní klinickou práci u pacientů používajících nový AI CGM  senzor s prediktivními funkcemi pro časné varování před hypoglykemií. Tato klinická studie publikovaná v Diabetes research and clinical practice 2026,  která hodnotila klinické dopady používání aplikace Accu-Chek® SmartGuide Predict s funkcí Night Low Predict (NLP) na noční hypoglykemii, jednoznačně potvrdila zlepšení zvládání diabetu 1. typu (Bogaarts G, et al. Control of nocturnal hypoglycemia by CGM-based AI-enabled nocturnal hypo­glycemia prediction: A retrospective ana­lysis of real-world data. Diabetes Res Clin Pract 2026;234 : 113188). MUDr. Šoupal zároveň upozornil na častý fenomén z praxe: pacienti se strachem z nočních hypoglykemií se programově na noc najedí, a tím se paradoxně přehoupnou do hyperglykemie, která zhoršuje jejich celkovou prognózu. Zajímavostí bylo, že použití predikce noční hypoglykemie na sedm hodin snížilo i tento parametr. Proto pokud systém večer hlásí bezpečný průběh, pacient se vyhne večernímu „zajídání“. Použití senzoru a předpovědi hypoglykemie pak doc. MUDr. Janíčková Žďárská představila v reálné kazuistice, kdy si pacientka byla schopná lépe plánovat množství přijatých sacharidů a s tím související dávku aplikovaného inzulinu a současně došlo k výrazné eliminaci strachu z těžké noční hypoglykemie, která byla příčinou jejích opakovaných hospitalizací.

V diskusi sympozia navíc zazněl velmi zajímavý ekonomický argument týkající se provozu ambulancí: pořizovací cena tohoto senzoru pro takzvanou zaslepenou (profesionální) monitoraci je zhruba 900–1200 Kč. Jde tedy o vysoce efektivní nástroj, který otevírá cestu k lepší kontrole glykemie i u zdrženlivějších pa­cientů.

Srdeční selhání jako komplikace diabetu

Podstatná část sympozia pak byla věnována kardiologickému tématu s přesahem do diabetologie. Ve vystoupeních bylo zdůrazněno, že zatímco úmrtnost na akutní infarkty v ČR klesá (do roku 2022 o 27 %), incidence srdečního selhání dramaticky roste. Důvodem je i to, že systém akutní kardiologické péče v ČR dokáže zachránit většinu pacientů s akutním infarktem, ale následně se u nich rozvine srdeční selhání jako důsledek trvalého poškození myokardu na základě proběhlého infarktu. Léčba chronického srdečního selhání stojí zdravotní systém miliardy korun ročně a představuje zásadní prioritu i pro plátce péče.

Zvláštní pozornost docentka Janíčková Žďárská věnovala srdečnímu selhání se zachovalou ejekční frakcí (HFpEF), popsala jeho patofyziologický mechanismus a proč je nutné na něj u diabetiků nahlížet jako na jasnou mikrovaskulární komplikaci. Chronický prozánětlivý stav u pacienta s diabetem vede k oxidačnímu stresu a snížené dostupnosti oxidu dusnatého. To způsobuje fosforylaci titinu, největší bílkoviny ve svalovém vlákně, která je zodpovědná za jeho relaxaci. Následně titin ztuhne, kardiomyocyt ztrácí elasticitu a dochází k diastolické dysfunkci. Srdce se tedy normálně stahuje, ale nedokáže se správně uvolnit a naplnit.

Pro identifikaci pacientů v riziku ­srdeč­ního selhání se měří hodnoty natriuretického peptidu NT-proBNP v krvi, což umožňuje rychlou a bezpečnou selekci pacientů díky vysoké negativní prediktivní hodnotě tohoto markeru (nízké hodnoty znamenají vysoce nepravděpodobné srdeční selhání).

Pro diabetology a praktické lékaře z toho plyne jasný úkol: provádět aktivní screening pomocí stanovení NT-proBNP. „Je to vyšetření první volby při zjišťování příčin dušnosti a naše nejlepší triáž. Nízké NT-proBNP je synonymem pro nepravděpodobné srdeční selhání,“ vysvětlila docentka Janíčková Žďárská. Vyšetření je navíc dnes snadno dostupné i v ambulancích díky POCT analyzátorům (s bonifikací mimo jiné i z programu VZP Plus diabetes).

Chytáky při měření NT-proBNP aneb jak interpretovat výsledky? 

Na reálných kazuistikách MUDr. Šoupal ukázal, že interpretace NT-proBNP vyžaduje komplexní klinický pohled. Existují totiž faktory, které mohou výsledky markeru falešně zvyšovat, nebo naopak snižovat:

• Anemie a renální insuficience hladinu zvyšují: K elevaci hladin vede chronické onemocnění ledvin v důsledku snížené clearance, hypertyreóza nebo anemie. Například 46letá pa­cientka byla přijata pro dušnost a otoky s hodnotami NT-proBNP 360 ng/l. Další vyšetření srdce neukázalo poškození, ale byla jí nově diagnostikována těžká anemie.

• Obezita hladinu snižuje: Mechanismus zatím není plně vysvětlen, jedna z hypotéz však je, že u těžce obézních pacientů dochází ke zrychlené degradaci NT-proBNP, díky jeho vazbě na clearance receptory (NPR-C) na povr-
chu tukových buněk. Například 64leté pacientce s BMI 40 byla naměřena hodnota NT-proBNP 145 ng/l, která byla v důsledku vysoké hmotnosti přehodnocena a adjustována podle BMI (tedy nebyla v normě). Pacientce byla provedena echokardiografie, která sice srdeční selhání vyloučila, ale odhalila paroxysmální fibrilaci síní.

• Pravidlo 24 hodin klidu: Výrazná fyzická aktivita (např. těžká práce na zahradě nebo sport) dokáže u mladých lidí fyziologicky zvýšit hladinu NT-proBNP. Je tedy nutné se pacientů aktivně doptávat a upozornit na to, že vyšetření by nemělo být provedeno dříve než 24 hodin po zátěži.

Závěr: Budoucnost patří proaktivním ambulancím

Sympozium jasně ukázalo, že moderní diabetologie opouští éru pouhého „hašení požárů“ a přesouvá se k včasné intervenci. Ať už jde o eliminaci nočních hypo­glykemií pomocí prediktivních algoritmů řízených AI, nebo o záchyt srdečního selhání i v asymptomatické fázi díky pravidelnému screeningu NT-proBNP. Ambulance, které tyto dostupné diagnostické a technologické nástroje integrují do své rutinní praxe, získají nejen jistotu bezpečnější péče o pacienty, ale také benefit z efektivněji fungujícího ekonomického provozu.