Zásady péče o pacienta v pronační poloze

Hlavní rizika: dekubity, vlhkost a porušená kožní integrita

Hlavním rizikem pronační polohy, při níž je pacient polohován na břicho, je vznik dekubitů na predilekčních místech (viz níže). Dekubity ovšem nemusejí vzniknout pouze kvůli zvýšenému tlaku na těchto částech těla; rizikové jsou i použité zdravotnické prostředky jako endotracheální kanyly, nazogastrické sondy a katétry. Ty by proto měly být vždy umístěny tak, aby nevyvíjely tlak ani střižnou sílu na kůži. Integritu kůže ohrožuje rovněž vlhkost, neboť pronační poloha zvyšuje tvorbu slin a jejich vytékání na bradu či tvář. Rizikovým faktorem jsou také adhezivní prostředky, které mohou způsobovat kožní ragády.

Predilekční místa v pronační poloze

U pacienta v pronační poloze je nutné věnovat zvýšenou pozornost těmto predilekčním místům:

• Hlava: čelo, tvář, nos, brada.
• Horní končetiny: loket.
• Trup: rameno a klíční kost, hrudník a žebra, genitálie.
• Dolní končetiny: přední strana pánve, kolena a přední hrana holenní kosti, nárt, prsty.

Tlak na tato místa je možné snížit pomocí fluidních nebo nafukovacích polohovacích pomůcek. Například chodidla se podkládají klíny s měkkými hranami tak, aby se prsty nedotýkaly žádného povrchu. Pronační polohu je nutné opakovaně kontrolovat, upravovat a dbát na vypodložení všech kostních výčnělků.

Pravidelné změny polohy a kontrola stavu kůže

Drobné změny pronační polohy by měly probíhat každé 2 hodiny nebo častěji. Při každé změně je nezbytné posoudit a zaznamenat stav kůže.

• Změna polohy hlavy probíhá každé 2−4 hodiny dle klinického stavu pacienta. Při polohování hlavy je potřeba kontrolovat, zda oči nejsou vystaveny přímému tlaku a pacient nemá otok jazyka. V okolí úst se sledují známky poškození tlakem. Ušní boltce nesmějí být ohnuté ani stlačené. Na místa, kde se vyskytují sekrety, se opakovaně nanáší bezalkoholový ochranný přípravek.
• Změna polohy těla znamená souběžnou změnu pozice dolní končetiny a paže. Ta by se nikdy neměla dostat do hyperextenze. Polštáře a polohovací podložky pod hrudníkem a pánví se umisťují tak, aby snižovaly nitrobřišní tlak. Riziko otoku obličeje se snižuje náklonem lůžka v úhlu 30° (obrácená Trendelenburgova poloha).

Pacient, který je správně uložen do pronační polohy, leží v pozici plavce. Hlavu má otočenou směrem k paži v abdukci pod úhlem max. 70°.

Praktické tipy na ochranu predilekčních míst

• Kostní výčnělky a další zranitelná místa kryjeme vícevrstvým pěnovým krytím se silikonovou adhezivní vrstvou.
• Na tváře a hřbet nosu lze využít také hydrokoloidní krytí.
• Foleyův katétr umisťujeme směrem k chodidlům –⁠ nesmí tlačit na vnitřní stranu stehna.

Pronační tým –⁠ změna polohy pacienta

O pacienta v pronační poloze by se měl starat pronační tým složený z 5−7 osob vyškolených na provádění pronačního manévru. Jeden zdravotník s potřebnými dovednostmi zajišťuje dýchací cesty. Zdravotníci provádějí otáčení a polohování pacientů s využitím polohovacích pomůcek. Pacienta nejprve otočí o 90° do pozice vleže na boku. Následně zkontrolují správnou pozici všech katétrů. Endotracheální kanyla ani nazogastrická sonda nesmějí tlačit na ústa, rty nebo nosní dírky. Svody EKG se pacientovi umisťují na záda. Poté následuje konečné otočení do pronační polohy. 

(pak)

Zdroj: Fourie A., Beeckman D. Ochrana pokožky pacientů v pronační poloze. Skin Integrity Research Group, 2020. Dostupné na: www.dekubity.eu/wp-content/uploads/2021/09/pronetect-practice-guidance-english-2020v2_cz_2.pdf