V procesu hojení ran lze využít antibakteriálních vlastností enzymů obsažených v medu. V ráně dochází působením enzymů k tvorbě peroxidu vodíku, který má baktericidní vlastnosti. V následujícím článku jsou prezentovány poznatky o defenzinu 1 a methylglyoxalu jakožto klíčových antibakteriálních složkách medu a jejich vzájemném působení.
V terapii ran lze využít 100% čistý med. Můžeme jej aplikovat na chronické a infikované defekty. Ve vlhkém prostředí rány dojde k aktivaci enzymů obsažených v medu a uplatnění jejich antibakteriálních vlastností.
První zmínky o použití medu k ošetření infikovaných ran a kožních ulcerací pocházejí již ze starého Egypta z roku 1650 př. n. l. Stejně tak se užíval ve starověkém Řecku a Římě a doklady o jeho účinku pokračují až do renesance. Ve 20. století během 1. světové války se pak užíval v rámci prevence infekčních komplikací u popálenin nebo v terapii infikovaných ran.
Med vedle cukru, vody a dalších organických látek obsahuje řadu enzymů, které se při kontaktu s ránou aktivují. Dochází tak ke konstantní tvorbě malého množství peroxidu vodíku. Ten se tvoří pouze v ráně, ale kůže mimo ránu není jeho přítomností poškozena. V ráně se udržuje nízké pH, které rovněž napomáhá antibakteriálnímu účinku.
Ke složkám lékařských medů a zdravotnických prostředků na jejich bázi (u nás k dostání mj. jako Revamil) patří také methylglyoxal (MGO) a defenzin 1. MGO je antibakteriálně působící organická látka obsažená ve vysokých koncentracích zejména v manukovém medu. Defenzin 1 je protein vylučovaný včelami, jehož koncentrace se v medu různého botanického původu liší. Vědci ze Slovenské akademie věd proto provedli výzkum, jehož cílem bylo zhodnotit obsah defenzinu 1 v medech různého botanického původu a zhodnotit předpokládaný účinek MGO na množství defenzinu 1.
Analýza vzorků ukázala, že defenzin 1 je stálou složkou všech testovaných medů, která však bývá kvantitativně velmi variabilní. Pomocí polymerázové řetězové reakce na vzorcích včel produkujících testované medy bylo zjištěno, že exprese defenzinu 1 se u včel liší nejen co do množství, ale také velikostí molekuly. Ukázalo se, že čím vyšší koncentraci MGO med obsahuje, tím více dochází ke snížení antibakteriální aktivity defenzinu 1.
Čistý med pro použití v medicíně lze aplikovat na různé typy ran: popáleniny, proleženiny, bércové vředy či diabetické ulcerace. Hlavním původcem antibakteriální aktivity jsou obsažené enzymy. Výsledky provedené studie ukazují, že vysoké koncentrace MGO ruší antibakteriální aktivitu defenzinu 1 a mohou mít negativní vliv na strukturu a funkci ostatních peptidů a proteinů, jež jsou v medu obsaženy. Díky sníženému množství methylglyoxalu v Revamilu se proto může kromě hlavního protizánětlivě působícího enzymu glukózooxidázy více uplatnit také právě defenzin 1.
(idav)
