Dokud nejsou očkovaní zdravotníci, zákaz návštěv v nemocnicích nic neřeší

Nakažený návštěvník může nakazit personál i hospitalizované pacienty a zhoršit tak jejich zdravotní stav. To je nejčastější odpověď na otázku, proč je třeba nepustit za pacienty jejich blízké, na které tolik čekají. Jenže je domyšlená? „Jinde ve světě je běžná praxe kontrolovat, aby mezi návštěvníky nebyli nakažení příbuzní nebo malé děti,“ vysvětluje MUDr. Martin Jan Stránský, ředitel Polikliniky na Národní a primář Yaleské univerzity v USA a pokračuje: „Tam se totiž dobře ví, že prakticky každý pacient se nakazí od zdravotníků, a nikoliv od návštěv.“ Nemocný lékař či zdravotní sestra představují pro oslabené pacienty stejnou, a možná dokonce i větší, hrozbu vzniku vážných zdravotních komplikací. Lidé, kteří jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče nebo dokonce zemřeli, zpravidla nepodlehli chřipce. Ta jen ve velké většině případů zkomplikovala chronické (plicní, srdeční) onemocnění, kterým pacient trpěl,“ konstatuje MUDr. Petr Smejkal, lékař infektolog a odborný asistent 1. LF UK Praha. „Naše země totiž stojí, navzdory všem doporučením a osvětovým článkům, na spodních příčkách světového žebříku v proočkovanosti proti chřipce, a to hlavně samotných zdravotníků, “ doplňuje MUDr. Petr Smejkal.

„V některých západních zemích je očkování proti chřipce součástí akreditačního procesu a v některých odděleních, jako jsou JIP nebo ARO jsou striktně nařízeny. Proočkovanost zdravotnického personálu proti chřipce např. v USA překračuje 95 procent. Odmítne-li se zdravotník nechat očkovat, musí kupříkladu po celou dobu chřipkové sezóny nosit přes ústa roušku. Automatická je zvýšená kontrola mytí rukou. Podle tvrzení obou lékařů, kteří často pracují v cizině, je zdravotník, který se těmto hygienickým opatřením odmítá podřizovat, postihován i zákazem kontaktu s pacientem.

Světová zdravotnická organizace každý rok upozorňuje, že by v souvislosti s možnými vážnými důsledky chřipkových epidemií mělo být proočkováno minimálně 30 procent populace a aspoň 75 procent osob v rizikových skupinách, kam mimo jiné patří i zdravotničtí pracovníci. Přesto u nás legislativa zatím nijak nedefinuje povinnost lékařů a zdravotnického personálu očkovat se proti chřipce a ponechává to víceméně na jejich volbě. V západních zemích je proti chřipce očkováno dvacet až třicet procent populace. Například v Kanadě je to ale dokonce 36 procent, v USA až 48 procent, v Japonsku a Německu kolem 22 procent. V České republice však jen maximálně 8 procent obyvatelstva.

„Tvrzení, že očkování nefunguje, je nesmyslné, protože jeho efektivita je vědecky opakovaně potvrzena. Problém je, že se virus chřipky každý rok mění. Říkáme tomu antigenní drift,“ uvádí MUDr. Martin Jan Stránský.  Každý rok se vyrábí vakcína šitá na tělo aktuálně zmutovaným virům chřipky. V našich končinách se vyskytují čtyři kmeny chřipky, proto se u nás na podzim 2017 historicky poprvé objevila účinná tetravakcína. Přesto však ještě loni na podzim nabízela řada lékařů jen vakcíny chránící proti třem kmenům. Takto naočkovaní jedinci proto mohli chřipkou onemocnět.

Očkování proti chřipce nahrávají i tato fakta.

• V České republice chřipkou každoročně onemocní 10–30 procent populace, například V USA je to 5–20 populace.
• Každý rok zemře v ČR v souvislosti s chřipkou až 2 661 osob z jakékoli příčiny a až 1 752 osob v důsledku selhání oběhového systému (www.ockovaniprotichripce.cz)

„Tato čísla jasně dokazují, že v USA, kde je mnohem vyšší proočkovanost populace, chřipkou onemocní méně lidí než u nás. Zákaz návštěv v nemocnicích nelze tedy brát jinak než jako lehký alibismus,“ říká MUDr. Martin Jan Stránský, a uzavírá: „Místo snahy zvýšit proočkovanost populace – a to zejména zdravotnického personálu, se kterým hospitalizovaní pacienti nejčastěji přicházejí do styku, uchylují se některé naše nemocnice k restriktivním opatřením vůči příbuzným pacientů, která mají v boji s chřipkou pouze malý význam.“