Poranění ostrými předměty v praxi zdravotní sestry

Kdy hrozí poranění

Mezi typické situace, ve kterých se sestry poraní jehlou, skalpelem či jiným ostrým předmětem, patří nejen samotné zákroky (odběr krve, injekční aplikace, asistence při šití aj.), ale také zacházení s rizikovými předměty bezprostředně po jejich použití a následná manipulace související s likvidací. Riziko poranění a kontaktu s krví nebo jinou tělní tekutinou pacienta se zvyšuje s rostoucím počtem zdravotníků, kteří se na zákroku či manipulaci s ostrými předměty podílejí, a časovou tísní, v níž procedura probíhá.

Ve statistikách vedou chirurgické obory

Nejrizikovějším prostředím jsou z podstaty daného oboru všechny chirurgické provozy. V nich se 75 % perkutánních poranění ostrými předměty odehrává přímo při používání a předávání nástrojů.

• 10letá retrospektivní studie provedená v jedné z amerických univerzitních nemocnic zkoumala frekvenci poranění ostrými předměty, při nichž je personál vystaven kontaktu s krví a dalšími tělními tekutinami –⁠ jednalo se o 6,3 poranění na 1000 chirurgických procedur.
• Obecně vzato ovšem statistiky v této problematice bývají nepřesné, jelikož značná část zdravotníků tento typ poranění vůbec nehlásí.

Reálné riziko nákazy

Chirurgické obory nejsou jediným prostředím, kde hrozí perkutánní poranění. Pravidla bezpečné manipulace s ostrými předměty, jejich dodržování a využívání co nejbezpečnější výbavy jsou nutností na všech typech pracovišť i v ambulancích, kde sestry pracují s infuzními sety, zavádějí kanyly, aplikují injekce nebo kde se provádí očkování. Všechny tyto úkony a následná manipulace s použitým materiálem představují v případě poranění riziko nákazy virovou hepatitidou B či C, infekční mononukleózou, virem HIV a desítkami dalších patogenů.

Pravidla mají smysl –⁠ chrání zdravotníky

Vhodně zvolená preventivní opatření a jejich dodržování, stejně jako pravidelná revize postupů jsou na poli bezpečnosti nutností. Každé zranění zdravotníka představuje přímé i nepřímé náklady (ošetření, laboratorní testy, postexpoziční profylaxe, léčba, různá pracovní a osobní omezení), proto jsou aktivní a praktický přístup k této problematice na manažerské úrovni i zodpovědné chování zdravotnického personálu zásadní. Poměrně rozšířený jev, tedy již zmiňované zatajování poranění, navíc brání případné úpravě postupů, eventuálně výběru vhodných materiálů a pomůcek.

Postup při poranění ostrým předmětem

Pokud k perkutánnímu poranění dojde, je nutné dodržovat pravidla a postupy daného zdravotnického zařízení a především dbát na řádné ošetření rány.

• Ránu je potřeba nechat několik minut volně krvácet, aby se vyčistila.
• Rána se poté důkladně omyje, vysuší a vydezinfikuje.
• Následuje odběr krve, aby se ověřil stav protilátek (virové hepatitidy, HIV) a v případě potřeby mohla být zahájena adekvátní léčba.
• Ohlášení a zaznamenání všech poranění má význam jak pro prověření okolností události, tak i z hlediska vhodného nastavení bezpečnostních pravidel, jež chrání především samotné zdravotníky.

(pak)

Zdroje:

1. Srejic E. Using safer devices, following hierarchy of controls can cut sharps injuries. Infection Control Today 2016 May 7. Dostupné na: www.infectioncontroltoday.com/articles/2016/05/using-safer-devices-following-hierarchy-of-controls-can-cut-sharps-injuries.aspx
2. Guide to infection prevention for outpatient settings: Minimum expectations for safe care. Version 2.3. Centers for Disease Control and Prevention 2016 Sep. Dostupné na: www.cdc.gov/infectioncontrol/pdf/outpatient/guide.pdf