Střídání poloh je při péči o dlouhodobě ležící pacienty nezbytností

Čím větší plocha, tím nižší tlak

Zajištění správné polohy těla a vhodná matrace jsou nejdůležitější a nejúčinnější prevencí proleženin. Zatímco matrace přispívají k redukci tlaku, polohování snižuje dobu trvání tlaku na jedno konkrétní místo na těle. Obecně platí, že čím větší je kontaktní plocha, tím lépe se rozprostře a sníží tlak pacientova těla na podklad.

Proč je polohování nutné?

• Změna pozice pacienta zajistí dostatečný přísun krve, tedy kyslíku a živin, do míst, která jsou vystavena tlaku. Tkáň tak nezačne odumírat a riziko vzniku proleženin se výrazně snižuje.
• Důležitá je i frekvence změny polohy. Doporučený interval je 2 hodiny. Pokud pacient leží na kvalitní antidekubitní matraci a je ve správné poloze, která snižuje tlak na nejohroženější místa na těle, může být interval o něco delší.
• Přestože je polohování prokazatelně účinnou metodou prevence proleženin, podle zjištění Evropského poradního panelu pro otázky dekubitů (EPUAP − European Pressure Ulcer Advisory Panel) je jen 38 % rizikových pacientů v Evropě správně a pravidelně polohováno.

Možné polohy a jejich výhody či nevýhody

1. Nejmenší tlak, a tedy obecně nejnižší riziko vzniku dekubitů, je v poloze vleže na zádech bez podložení hlavy a ramen (supinační poloha) a v polosedě (nízká Fowlerova poloha). V této pozici jsou hlava a trup zdviženy v úhlu cca 30 stupňů. Ve stejném úhlu jsou podloženy dolní končetiny.
2. Poloha na břiše (pronační) s hlavou otočenou na jednu stranu se využívá k odlehčení zad po poloze vleže. Působení tlaku je srovnatelné s nízkou Fowlerovou polohou, ovšem tato pozice nebývá pro pacienty pohodlná, zvlášť na nevhodné matraci.
3. Při poloze na boku (laterální pozice) je nejmenší tlak vyvíjen při náklonu těla o 30 stupňů. K udržení správného náklonu trupu a pozice kolen je potřeba využít různé antidekubitní pomůcky, jako jsou polštáře, klíny, podložky atd. Tato poloha uvolňuje tlak v oblasti křížové kosti a pat.

Střídání pozic je obecně vhodné v následujícím režimu: supinační poloha – levá laterální poloha – supinační poloha – pravá laterální poloha.

Přesný plán polohování je ovšem vždy nutné přizpůsobit stavu a onemocnění pacienta. Pokud to jeho kondice umožňuje, měl by při polohování aktivně spolupracovat. Jakákoliv změna polohy je také ideální příležitostí pro kontrolu stavu kůže, zejména v místech náchylných ke vzniku proleženin.

Polohování se týká i sezení

Svá pravidla mají rovněž pozice vsedě, a to jak na vozíku, tak na židli nebo v křesle. Tlak vyvíjený na tělo pacienta je vsedě vyšší než při horizontálních polohách – proto jsou správná poloha vsedě a důsledné dodržování intervalů polohování tak důležité.

(pak)

Zdroj: Romanelli M. et al. Science and Practice of Pressure Ulcer Management. Chapter 8: Pressure Ulcer Prevention and Repositioning. Springer Science & Business Media, London, 2006, p. 67−73.