Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce pořádala 28. února 2019 seminář s názvem „Centrum porodní asistence – vytváření modelu pro české porodnictví“. Na akci, která proběhla pod záštitou náměstkyně ministra zdravotnictví MUDr. Aleny Šteflové, Ph.D., MPH, vystoupili lékaři, porodní asistentky a další odborníci. Přednášející k tématu porodní péče a nově otevřeného Centra porodní asistence Nemocnice Na Bulovce připravili přednášky o organizaci provozu tohoto centra, pravidlech péče o těhotné, významu bondingu či ekonomických aspektech této péče. Jedním z příspěvků byla přednáška koordinátorky Asociace pro porodní domy a centra, holistické porodní asistentky a psychoterapeutky Mgr. Natalie Sedlické, MSc., nazvaná „Systémy porodní péče v zahraničí“.
Autorka sdělení se zaměřila na představení funkčních zahraničních systémů porodní asistence. Při představení referenčních zemí, jako jsou Kanada, Nový Zéland, Velká Británie či skandinávské státy, se soustředila na koncept kontinuální péče o těhotné a rodící ženy. V uvedených zemích existuje škála možností jak pojmout péči o těhotné a respektovat při tom individuální a mnohdy velmi odlišné potřeby jednotlivých žen. Koncept kontinuální péče, kdy jeden odborník pečuje o ženu po celé těhotenství a během porodu, umožňuje efektivním způsobem podporovat zdraví těhotných žen a budovat respekt a důvěru ve zdravý proces podle zásady, že „těhotenství není nemoc“.
Na skandinávském příkladu přednášející upozornila na fakt, že porodní asistentky v severských státech poskytují samostatnou péči a plně využívají svoji autonomii. U britského systému vyzdvihla propracovaný systém primární porodní péče, kterému dominuje právo ženy rozhodovat o svém těle a zdraví. Jako další referenční stát zmínila přednášející Nový Zéland. Zde jsou ženám k dispozici porodní domy, a přestože jsou pro tuto lokalitu typické velké vzdálenosti mezi osídlenými oblastmi, a tedy i zdravotnickými zařízeními, na míře novorozenecké úmrtnosti se tyto skutečnosti nijak negativně nepodepisují. Prezentované zahraniční systémy porodní péče vycházejí z důvěry ve schopnosti ženy absolvovat porod a z předpokladu, že těhotná a rodící žena potřebuje především ochranu přirozených procesů a efektivní primární prevenci.
Při péči o těhotné by měla být zohledněna rizikovost žen a z toho vyplývající rozdělení rolí v péči. Nízkorizikové ženy (60−80 % těhotných) sice vyžadují specifickou, tedy odbornou kvalifikovanou péči porodní asistentky, ale nikoliv lékařskou péči. Ta by naopak měla dominovat u vysokorizikových žen, kterých je 20−40 %. Středně rizikovým ženám by se mělo dostávat společné péče lékařů a porodních asistentek. Přínosem rozdělení péče je mimo jiné uvolnění kapacity lékařů pro péči o patologická těhotenství a porody.
Dalším z témat přednášky byla problematika autonomie porodních asistentek a potřeba systémově posílit jejich roli v ČR. S autonomií přichází v této profesi naplnění a klesá procento případů syndromu vyhoření. Stejně důležité je vzdělávání těchto zdravotnic, zahraniční stáže či dovednostní workshopy. V této souvislosti přednášející vyzdvihla nutnost systémově obnovit a redefinovat roli porodní asistentky v českých podmínkách, stejně jako definovat, co je a co není porodní centrum. České zdravotnictví má příležitost čerpat inspiraci z funkčních zahraničních systémů péče a doplnit z nich to nejvhodnější pro potřeby tuzemského vysoce funkčního systému specializované péče – tedy primární porodní péči.
(pak)
