56letý muž, sportovec, jinak zcela zdravý, si v roce 2010 zlomil klíční kost. Od té doby si všímal slabosti levé horní končetiny. Své obtíže však přisuzoval úrazu a věnoval se dále naplno tréninku. Díky tomu se mu slabost dařilo relativně dobře kompenzovat.
Jak běžel čas, manželka si začala všímat postupného poklesu kognitivního výkonu. Objevily se také obtíže při běhu, později i při chůzi. Pacient byl nejistý v prostoru, levá noha ho poslouchala stále méně, opakovaně padal. Slabost levé dolní končiny se navíc akcentovala po nepříjemném rozvodu. Vzhledem ke zhoršující se slabosti levé horní i dolní končetiny však raději vyhledal ortopeda a následně neurochirurga, který doplnil magnetickou rezonanci krční páteře. Ta svědčila pro významný výhřez meziobratlové ploténky utlačující míchu a míšní kořen. V plánu byla neurochirurgická intervence.
Vzhledem k vyčerpání, slabosti a špatnému psychickému rozpoložení se však pacient rozhodl konzultovat své obtíže také s ambulantním neurologem se záměrem prodloužení pracovní neschopnosti. Neurolog pacienta komplexně vyšetřil a okamžitě vyslovil podezření na demyelinizační onemocnění centrální nervové soustavy. Tuto suspekci podpořil nález na magnetické rezonanci mozku, vyšetření evokovaných potenciálů a následná lumbální punkce.
Díky pečlivému neurologovi se tak pacient po několika letech konečně dostal do centra pro demyelinizační onemocnění, kde byla v řádu týdnů zahájena léčba chorobu modifikujícími léky („biologická léčba“) pro diagnózu primárně progresivní roztroušené sklerózy. Od té doby je jeho zdravotní stav stabilizovaný. Ke kompenzaci zdravotních obtíží přispívá významnou měrou rovněž jeho pravidelná sportovní aktivita.
Pod názvem roztroušená skleróza se skrývá velké množství rozdílných typů a stupňů postižení, jež mohou pacientovi různě komplikovat život, a to od relativně lehkých až po těžká, rychle probíhající postižení. Autoimunitní zánět může vzplanout v různých oblastech centrálního nervového systému, čemuž odpovídá i variabilita projevů.
Nejčastějším fenotypem roztroušené sklerózy (cca 80–85 %) je tzv. relabující-remitující forma. Vyznačuje se střídáním období zhoršení neurologické symptomatiky (relapsů) a období klidu (remisí). Při náhlém výskytu obtíží je tak větší šance, že pacient bude časně neurologicky vyšetřen a toto autoimunitní onemocnění bude odhaleno. S postupem času může relabující-remitující forma přecházet do tzv. sekundárně progresivní formy. Relapsů ubývá, po prodělané atace zůstává čím dál větší reziduální postižení a ke zhoršení neurologického nálezu dochází i mezi atakami.
Přibližně 10–15 % pacientů s roztroušenou sklerózou však trpí postupným zhoršováním neurologické symptomatiky od začátku onemocnění. Tzv. primárně progresivní forma typicky začíná po 40. roce života a postihuje více muže než ženy. Nezřídka je pozorována tendence k progresi (horšení) v jednom funkčním systému. Nejčastějším klinickým projevem je spastická paraparéza s poruchou chůze. Vzhledem k plíživé progresi snadno unikne pozornosti i relativně velké postižení. Je tedy důležité na diagnózu roztroušené sklerózy pomýšlet rovněž v případě absence typických vzplanutí a vyhasnutí neurologických obtíží. Čím dříve je zahájena terapie, tím lepší lze očekávat výsledek. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout důležitost pravidelné fyzické aktivity.
(dos)
Zdroje:
1. Lublin F. D., Reingold S. C. Defining the clinical course of multiple sclerosis: results of an international survey. National Multiple Sclerosis Society (USA) Advisory Committee on Clinical Trials of New Agents in Multiple Sclerosis. Neurology 1996; 46 (4): 907–911, doi: 10.1212/wnl.46.4.907.
2. Roztroušená skleróza − fáze nemoci. Nadační fond Impuls. Dostupné na: www.nfimpuls.cz/index.php/roztrousena-skleroza/o-roztrousene-skleroze/132-faze-nemoci
