Finská studie analyzovala zdravotní záznamy více než 62,5 tisíce lidí starších 65 let, kterým byla mezi lety 2017 a 2020 diagnostikována demence. Kontrolní vzorek tvořilo téměř 313 tisíc osob odpovídajícího věku, pohlaví, vzdělání a rodinného stavu, ovšem bez diagnózy demence. U všech účastníků vědci vyhledali všechny další v nemocnici léčené stavy a hospitalizace ve 20 letech předcházejících diagnóze či datu zahrnutí do studie.
Podařilo se identifikovat 29 komorbidit asociovaných s nejméně 20% zvýšením rizika diagnózy demence průměrně po 5–6 letech. Ve 27 případech se jednalo o behaviorální, psychiatrické, kardiometabolické, neurologické, endokrinní, zažívací či oční poruchy/stavy nebo různá zranění. Zbylé 2 komorbidity byly infekčního původu – těžká cystitida zvyšovala riziko demence přibližně o 19 % (po adjustaci na výskyt ostatních komorbidit), stejně jako bakteriální infekce s blíže nespecifikovanou lokalizací. Riziko spojené s infekcí nesouviselo s žádnou z 27 ostatních poruch, bylo srovnatelné bez ohledu na pohlaví či vzdělání a korelace byla silnější v případě časného nástupu demence. Vzhledem ke zdroji dat (celonárodní zdravotnický registr) nebylo možné posoudit další psychosociální, behaviorální či biologické zavádějící proměnné.
Zdroje:
1. Sipilä P. N., Korhonen K., Lindbohm J. V. et al. The role of noninfectious comorbidities in the association between severe infections and risk of dementia in Finland: a nationwide registry study. PLoS Med 2026; 23 (3): e1004688, doi: 10.1371/journal.pmed.1004688.
2. Lesté-Lasere C. Cystitis or tooth decay could trigger dementia just a few years later. NewScientist, 2026 Mar 24. Dostupné na: www.newscientist.com/article/2520688-cystitis-or-tooth-decay-could-trigger-dementia-just-a-few-years-later/
Křehkost definovaná podle indexu křehkosti (FI – Frailty Index) jako skóre ≥ 0,25 byla u starších osob (průměrného věku 79,6 roku) asociována s dřívějším rozvojem demence, konkrétně o 2–3 roky (poměr časů do nástupu demence 0,96; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,95–0,98). U jedinců s nízkou neuropatologickou zátěží byla křehkost spojená s urychlením rozvoje demence dokonce o 5–6 let. Vyplývá to z analýzy podskupiny účastníků, u nichž byla provedena pitva a neuropatologická zátěž byla hodnocena pomocí indexu markerů Alzheimerovy choroby a smíšené patologie mozku. Souvislost křehkosti s dřívějším vznikem demence byla silnější u mužů než u žen, ale byla zjištěna u obou pohlaví, nezávisle na úrovni vzdělání a nositelství alely ε4 genu APOE .
Jde o výsledky sekundární analýzy dat z probíhající longitudinální studie Rush Memory and Aging Project (MAP) zaměřené na stárnutí a demenci. Ta zahrnula 1614 účastníků s mediánem sledování 7 let, u nichž bylo zachyceno 531 případů demence s průměrným věkem jejího nástupu 88,9 roku. Podle autorů této práce může být křehkost u seniorů cílem intervence, která by mohla oddálit nástup demence.
Zdroj: Strating T. R., Haapanen M. J., Ma D. et al. Frailty and accelerated dementia onset in genetic, sociodemographic and neuropathologic subgroups. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2026; 97 (10): 883–889, doi: 10.1136/jnnp-2026-338460.
Prospektivní kohortová studie provedená v UK ukázala soubor příznaků deprese ve středním věku, které by mohly být časnými známkami probíhajících neurodegenerativních procesů.
Analyzováno bylo 5811 osob průměrného věku 55,7 roku (rozmezí 45–69 let). Během sledování trvajícího průměrně 22,6 roku se demence rozvinula u 10,1 % sledovaných. Robustní souvislost se zvýšeným rizikem demence byla zjištěna u 6 příznaků deprese: ztráta sebevědomí (poměr rizik [HR] 1,51; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,16–1,96), neschopnost čelit problémům (HR 1,49; 95% CI 1,09–2,04), absence pocitu vřelosti a náklonnosti k ostatním (HR 1,44; 95% CI 1,06–1,95), neustálá nervozita a napětí (1,34; 95% CI 1,03–1,72), nespokojenost se způsoby, jakými jsou plněny úkoly (HR 1,33; 95% CI 1,05–1,69), a obtíže se soustředěním (HR 1,29; 95% CI 1,01–1,65). Tato souvislost byla nezávislá na přítomnosti známých rizikových faktorů demence včetně genetického statusu APOEε4, kardiometabolických parametrů a faktorů životního stylu.
Zdroj: Frank P., Singh-Manoux A., Pentti J. et al. Specific midlife depressive symptoms and long-term dementia risk: a 23-year UK prospective cohort study. Lancet Psychiatry 2026; 13 (2): 100–111, doi: 10.1016/S2215-0366(25)00331-1.
Je známo, že sportovci, kteří se věnují kontaktním a bojovým sportům spojeným s opakovanými úrazy hlavy, mají vyšší riziko kognitivního úpadku. Ohroženi jsou zejména neurodegenerativní chronickou traumatickou encefalopatií (CTE).
Vědci z dublinské Trinity College v této souvislosti v rámci svého výzkumu snímkovali pomocí magnetické rezonance s dynamickým kontrastem (DCE-MRI) 47 bývalých vrcholových atletů kontaktních či bojových sportů (zejména ragbistů a boxerů, průměrně po 12 letech od ukončení kariéry). V kontrolní skupině byli jak sportovci nevystavení úrazům hlavy, tak nesportující osoby.
U sportovců s opakovanými traumaty hlavy se ukázalo narušení hematoencefalické bariéry, přičemž její významně zvětšená propustnost korelovala s horším kognitivním výkonem, nižším objemem mozkové tkáně, vyšší hladinou monocytů a poruchami regulace komplementu. Zdá se tedy, že opakovaná zranění hlavy se pojí s přetrvávající poruchou hematoencefalické bariéry a systémovým zánětem, což může v pozdějším věku vést k rozvoji neurodegenerativních poruch.
Zdroje:
1. Greene C., Brennan D., Mirloo S. et al. Blood-brain barrier disruption, traumatic encephalopathy, and cognitive decline in retired athletes. Sci Transl Med 2026; 18 (841): eadu6037, doi: 10.1126/scitranslmed.adu6037.
2. Kozlov M. Brain's protective barrier stays leaky for years after playing contact sports. Nature 2026; 651 (8107): 863−864, doi: 10.1038/d41586-026-00885-2.
(este, zza)