Hodnocení bolesti u osob s kognitivními poruchami

Výchozí metoda: pozorování

Hodnocení založené na pozorování pacientova chování, sledování jeho reflexů nebo využití různých stupnic představují nástroje, které se využívají v různých situacích vždy podle aktuálních potřeb. Pozorování je vhodnou metodou v situacích, kdy pacienti nejsou schopni sami vyjádřit stupeň bolesti. Pozornost by se v takových situacích měla zaměřit na:

• výraz tváře (sleduje se přivírání očí, grimasy, rychlé mrkání);
• verbální projevy (vzdychání, sténání, volání);
• pohyby těla (svalové napětí, strnulost, neklid, úlevová poloha);
• interakci s ošetřujícím personálem (agresivita, odmítání péče, rozrušenost);
• psychické rozpoložení (podrážděnost, pláč).

Může bolest ovlivnit výsledky vyšetření?

Bolest se může podepsat na hodnotách krevního tlaku, pulzu či rychlosti dechu. Všechna tato vyšetření vykazují při bolestivých stavech zvýšené hodnoty. Doprovázet je může také nadměrné pocení a rozšíření zornic. Přestože tachykardii nebo zvýšený krevní tlak může vyvolat větší množství stresových hormonů vyplavovaných při bolesti, tyto projevy samy o sobě k plnohodnotnému hodnocení bolesti nestačí. Mohou totiž být ovlivněny medikací nebo aktuálním zdravotním stavem.

Čím vhodnější způsob hodnocení, tím přesnější zjištění

• Jedním z nejběžnějších nástrojů pro hodnocení bolesti je numerická 10stupňová škála, na které číslo 0 znamená stav zcela bez bolesti a hodnota 10 představuje nejhorší možnou bolest.
• Na podobném principu funguje také vizuální analogová stupnice (VAS), která spočívá ve využití 10centimetrové přímky, na níž pacienti ukážou na místo nejpřesněji vyjadřující jejich aktuální vnímání bolesti. Tento způsob se může dobře uplatnit například u pacientů, kteří mají potíže s řečí.
• Pokud to stav nemocného dovoluje, je možné i prosté verbální 4stupňové hodnocení s kategoriemi: bez bolesti, mírná bolest, střední bolest, velmi silná bolest.

Důležitou součástí hodnocení je ovšem také historie bolesti a další detaily, tedy nejen kdy bolest začala a co ji vyvolává, ale rovněž lokalizace, typ bolesti nebo faktory, které ji zhoršují či zmírňují. Pacienti v pokročilém věku mají tendenci bolest podhodnocovat, často kvůli komunikační bariéře související například se stařeckou demencí. Lékaři i sestry by v takových případech, stejně jako u dalších kognitivních poruch, měli využívat co nejjednodušší nástroje pro hodnocení bolesti a pacientům ponechat dostatek času na vyjádření. Využívat se mohou i způsoby hodnocení běžně využívané u dětí, například obličejová škála dle Wongové a Bakerové vyjadřující stupeň bolesti pomocí nakresleného výrazu tváře.

Po hodnocení následuje intervence

Podle stupně, lokalizace i původu bolesti je nutné přistoupit k její léčbě. Farmakologické i nefarmakologické postupy by měly být aplikovány co nejdříve, aby bolest nezpůsobovala pacientům dlouhodobý dyskomfort, nezhoršovala jejich kognitivní poruchy a nepromítala se negativně do dalších oblastí života.

(pak)

Zdroj: Venable E. F. Pain assessment in persons with cognitive impairment. Medscape Drugs & Diseases > Clinical Procedures 2015 Apr 27. Dostupné na: http://emedicine.medscape.com/article/2113960