V souvislosti s chirurgickým zákrokem i hospitalizační péčí mohou vznikat 4 typy infekcí − nejčastěji (asi ve třetině případů) dochází k infikování samotné chirurgické rány, infekce však může do těla proniknout také močovým či intravaskulárním katétrem nebo skrz plicní ventilátor. Balíčky preventivních opatření jsou známé a zahrnují antimikrobiální profylaxi, šetrné odstranění ochlupení z operačního pole, správnou dezinfekci operačního pole a dekolonizaci kůže i nosu. V případě plánovaných operací se vyplatí pacienta poučit, že na výskyt sepse může mít vliv i jeho výživa či kouření. Samozřejmostí je dodržování důsledné hygieny rukou u zdravotníků, na operačních sálech a udržování normoglykémie a normotermie u pacienta během operace.
Pokud se již sepse rozvine, je klíčové, aby byla včas diagnostikována a následně aby byla co nejdříve zahájena její adekvátní léčba. Nejkritičtější stadium sepse – septický šok – je totiž spojené s vysokou mortalitou. K časné diagnostice sepse mohou přispět skórovací systémy qSOFA (quick Sequential Organ Failure Assessment) či EWS (Early Warning Score), které mohou používat i sestry a jejich prostřednictvím upozornit lékaře na nutnost rychlého zásahu.
Výskyt pooperačních sepsí je mezinárodně uznávaným indikátorem kvality zdravotní péče PSI-13 užívaným ve světě už více 20 let. V českém prostředí však dosud nebyl systematicky sledován. Momentálně byla zpřístupněna data založená na 2,75 milionu hospitalizací z let 2020–2024. Případy pooperační sepse byl počítány jako propuštění se sepsí (sekundární diagnóza) na 100 propuštění po chirurgickém zákroku. Diagnóza sepse byla stanovena přímo v rámci zdravotnického zařízení, které na ni vykázalo péči zdravotním pojišťovnám.
Jelikož se v Česku se povinně nevykazuje přítomnost infekce při přijetí ani druh přijetí k operaci, na základě promyšlené metodiky bylo třeba vyřazením některých záznamů ze statistiky odclonit, zda pacient nebyl se sepsí již přijat nebo zda nevznikla jindy než po operaci. Zároveň bylo zohledněno, zda byl k operaci přijat pacient, u něhož je vysoké riziko vzniku sepse již při přijetí (adjustace rizik zohledňující věk, pohlaví, hlavní a vedlejší diagnózy i provedené výkony). Data tak byla standardizována a jednotlivá zdravotnická zařízení lze nyní skutečně relevantně vzájemně srovnávat právě podle výskytu sepsí.
Ročně je u nás zachyceno asi 5 tisíc případů sepse. A ačkoli celkový vývoj je pozitivní (jejich počet soustavně klesá – s výjimkou peaku z doby pandemie COVID-19), jejich výskyt je stále dvojnásobně vyšší než v řadě západních zemí. Nejčastěji sepse vznikají po operacích gastrointestinálního traktu (velké výkony na tlustém a tenkém střevě a jícnu, dále na žaludku a duodenu) a po amputaci dolních končetin (od kotníků výše). Plánem ministerstva je usilovat o snížení výskytu pooperačních sepsí na polovinu.
Kompletní výsledky analýzy, dostupné na tomto odkazu, ukazují značné odlišnosti mezi jednotlivými typy nemocnic. „Velké fakultní a krajské nemocnice mají o něco nižší výskyt pooperačních sepsí než ostatní krajské a oblastní nemocnice,“ říká poradce ministra zdravotnictví v oblasti centrálního řízení kvality péče MUDr. Petr Čech z Kanceláře zdravotního pojištění (KZP). Brání se však tomu, aby sledování výskytu pooperačních sepsí bylo chápáno jako snaha vytvářet „žebříčky“ zdravotnických zařízení. Preferuje spíše přirovnání k detektoru kouře, kterými jsou vybaveny veřejné i soukromé budovy s cílem včas rozpoznat požár. „Víte, že někde uniká kouř, ale nevíte, jaký druh požáru ho způsobil. Výstupy z analýzy tedy neříkají, že nemocnice je špatná, a samy o sobě nestačí k závěru o kvalitě daného zařízení. Mohou ovšem odrážet například lépe prováděnou diagnostiku, důslednější nebo naopak přikrášlené kódování, případně specifickou skladbu výkonů. V každém případě nám říkají: ‚Tady se vyplatí podívat se podrobněji‘,“ vysvětluje opodstatněnost příměru. Současně dodává, že primárně jde o sdílení případů dobré praxe: „Budeme podporovat nemocnice, budeme jim pomáhat s interpretací výsledků a hledáním cest k jejich zlepšení.“
Zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR a KZP, kteří data zpřístupnili, i Společnosti pro nemocniční hygienu a epidemiologii ČLS JEP, jež je odborným garantem tohoto kroku, se shodují, že iniciativa by měla od odborných doporučení přejít k finančnímu tlaku na zdravotnická zařízení, aby účinnou prevenci pooperační sepse skutečně uplatňovala v praxi.
Kristýna Poulová
redakce MeDitorial
