Syndrom vyhoření je stav, do kterého se může dostat každý, kdo pod vlivem různých okolností ztrácí zájem o své povolání, přichází o nadšení z vykonané práce a pociťuje psychické i fyzické vyčerpání. K nejohroženějším skupinám patří sestry.
Syndrom vyhoření se může rozvinout jako reakce na dlouhodobě náročnou práci, která vede k emočnímu i fyzickému vyčerpání, ztrátě pracovního zaujetí a motivace k pokračování v sesterské profesi. Kromě sester jsou syndromem vyhoření ohroženi rovněž další zdravotníci – ošetřovatelé, lékaři či psychoterapeuti.
Mechanismy rozvoje syndromu vyhoření mohou být u každé sestry odlišné a roli mohou hrát jak individuální faktory, tak i pracovní podmínky. Pokud na sebe sestra klade vysoké nároky, jejich nesplnění vnímá jako porážku a její vnitřní potřeba neustále pomáhat druhým není dostatečně kompenzována přijetím pomoci v případě potřeby, vystavuje se z dlouhodobého hlediska riziku syndromu vyhoření. Na poli pracovních podmínek lze za rizikové faktory považovat nedostatečné ocenění práce, silný tlak na výkon nebo necitlivé vedení.
Počáteční nadšení z práce střídá stagnace a později frustrace. Tento okamžik je varovným signálem, že by mohl nastat syndrom vyhoření. Pokud sestru přepadne apatie, negativní pocity vůči pacientům a následně ztráta smyslu práce, lze hovořit o plně rozvinutém syndromu vyhoření.
Čím dříve se podaří známky rozvíjejícího se syndromu vyhoření rozpoznat, tím větší jsou šance na jeho úspěšné vyřešení. Příznaky syndromu mohou mít podobu psychických a emocionálních obtíží, projevovat se však mohou i po tělesné stránce (poruchy spánku a chuti k jídlu, hypertenze, častá nemocnost) a negativně ovlivňují také sociální vazby (konflikty, nezájem o kontakt s dalšími lidmi).
Léčba syndromu vyhoření se v mnoha případech neobejde bez pomoci odborníka. Psycholog či psychoterapeut posoudí závažnost situace a doporučí vhodný postup, například konkrétní typ terapie. V některých případech se řešení problému neobejde bez změny pracoviště nebo povolání. Velkou pomocí při léčbě je také podpora od rodiny a nejbližšího okolí.
Jak může sestra podpořit svoji duševní kondici a přispět k prevenci syndromu vyhoření?
(pak)
Zdroj: Černá R., Kožíková Z. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester. Urologie pro praxi 2004; 6: 265. Dostupné na: www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf
