Profesi sestry lze s ohledem na pohybový aparát označit za rizikové povolání. Některé statistiky ji hodnotí jako rizikovější než práci v továrně nebo ve stavebnictví. Pro sestry je tedy důležité předcházet problémům se zády, aby dlouhodobé potíže nevyústily třeba až v odchod ze zdravotnictví.
Jakákoliv manipulace s pacientem (zvedání, otáčení, přemisťování, podpírání) představuje pro muskuloskeletální systém zdravotníků, kteří s hůře pohyblivými nebo ležícími pacienty pracují, velkou zátěž. Jedná se totiž o nepřirozené zatížení pohybového ústrojí, při kterém mohou vznikat různá mikrotraumata. Ta se nemusejí ohlásit bolestí či jinými příznaky ihned, postupně se však kumulují a projeví se až po čase, například jako křeče nebo blokády. S přibývajícími roky práce ve zdravotnictví pak mohou způsobit i degenerativní změny na páteři.
Riziko problémů s pohybovým aparátem nelze při práci sestry zcela eliminovat, ale správným přístupem k manipulaci s pacienty je možné jej snížit.
Tento přístup může v některých situacích pomoci, ale nejedná se o postup, který by trvale řešil problém se zatížením muskuloskeletálního systému. Ne každý zdravotník má stejnou sílu a hmotnost pacienta se tak mezi zvedající či asistující personál nerozloží rovnoměrně. Ti, kteří budou kompenzovat slabší výkon druhých, jsou tedy ohroženi i při manipulaci ve více osobách.
Nejúčinnějším opatřením pro ochranu sester jsou různé mechanické pomůcky, zvedáky či speciální lůžka, která usnadní manipulaci s pacientem. Jejich správné používání výrazně snižuje zátěž pohybového aparátu zdravotníků. Stejně důležitá je ovšem i ergonomie – tedy správné uspořádání pracoviště, pracovních pomůcek a vybavení, aby pohyby a pracovní úkony mohly probíhat co nejefektivněji a bez zbytečných „škodlivých“ pohybů.
(pak)
Zdroje:
