#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Role hořčíku v biochemických a fyziologických procesech: aktuální poznatky a směry budoucího výzkumu


Autoři: Jiří Slíva
Působiště autorů: Ústav farmakologie, 3. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Svět praktické medicíny, 7, 2025, č. 3, s. 24-26
Kategorie: Medicína v ČR: přehledový článek

Souhrn

Hořčík, hlavní intracelulární dvojmocný kation Mg2+, je kofaktorem stovek enzymů nezbytných pro syntézu bílkovin, tvorbu energie a metabolismus nukleových kyselin. Tvorbou Mg-ATP stabilizuje ATP pro fosforylační reakce a moduluje průchodnost iontových kanálů, čímž ovlivňuje membránovou excitabilitu a signální dráhy cAMP a IP₃. V jádře zajišťuje strukturální integritu DNA/RNA a aktivitu polymeráz, zatímco v nervovém systému podporuje synaptickou plasticitu a neuroprotektivní mecha­nismy. Narušení homeostázy hořčíku je spojeno s celou plejádou patologických stavů zahrnujících především metabolická, kardio­vaskulární a neurologická onemocnění.

Hořečnaté ionty Mg²+ jsou nejhojnějšími bivalentními intracelulárními kationty a hrají zásadní roli prakticky ve všech hlavních biochemických a fyziologických procesech v lidském těle. Molekulární účinky hořčíku jsou hluboce zakořeněny v nastavení buněčného metabolismu, signalizace a strukturální integrity. Jako kofaktor více než 600 enzymatických reakcí je hořčík nezbytný pro procesy, jako je syntéza bílkovin, produkce energie a metabolismus nukleových kyselin.1

Molekulární mechanismy účinku hořčíku

Jednou z nejdůležitějších funkcí hořčíku je jeho interakce s adenosintrifosfátem (ATP). V biologických systémech ATP neexistuje volně, ale ve formě komplexu s hořčíkem (Mg-ATP), který je skutečným substrátem pro mnoho kináz a ATP-dependentních enzymů. Tato komplexace stabilizuje záporné náboje ATP a umožňuje jeho účast ve fosforylačních reakcích či glykolýze. Velký hydratační obal hořčíku, který jej odlišuje od jiných kationtů, jako je vápník nebo sodík, přispívá k jeho jedinečnému biochemickému chování a ovlivňuje interakce enzym–substrát.1

Hořčík rovněž hraje klíčovou roli při udržování iontové rovnováhy a regulaci aktivity iontových kanálů. Působí jako přirozený antagonista vápníku tím, že blokuje napěťově řízené vápníkové kanály a moduluje intracelulární uvolňování vápníku prostřednictvím receptorů pro inositol-1,4,5-trifosfát (IP3) a ryanodin.2 Tato antagonizace je zvláště důležitá v excitabilních tkáních, jako jsou neurony a srdeční svalovina, kde pomáhá předcházet excitotoxicitě a arytmiím. Hořčík také ovlivňuje funkci sodíkových a draslíkových kanálů, čímž přispívá k udržení membránového potenciálu a neuromuskulární dráždivosti.

Na úrovni genomu je hořčík nezbytný pro strukturální integritu a funkci nukleových kyselin. Stabilizuje fosfátovou kostru DNA a RNA a je nutný pro aktivitu DNA a RNA polymeráz, stejně jako pro správnou funkci ribosomů a aminoacyl-tRNA syntetáz.1 Tyto role podtrhují význam hořčíku v buněčné proliferaci či proteosyntéze.

Nedávné studie rovněž poukazují na zapojení hořčíku do signálních drah. Moduluje aktivitu adenylátcyklázy a fosfolipázy C, čímž ovlivňuje tvorbu druhých poslů, jako je cyklický AMP a IP₃. Tyto molekuly jsou klíčové pro hormonální signalizaci, imunitní odpovědi a neurotransmisi.1

V centrálním nervovém systému přispívá hořčík k synaptické plasticitě a ko­gnitivním funkcím regulací aktivity NMDA receptorů. Pomáhá udržovat integritu hematoencefalické bariéry a bylo prokázáno, že snižuje neurozánět inhibicí uvolňování prozánětlivých cytokinů a mediátorů oxidačního stresu.2 Nedostatek hořčíku byl spojen s pato­genezí několika neurodegenerativních onemocnění, včetně Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, prostřednictvím mechanismů zahrnujících chronický nízkoúrovňový zánět a narušenou neuronální signalizaci.2

Homeostáza hořčíku je přísně regulována soustavou specializovaných transportérů a kanálů. U člověka představují kanály TRPM6 a TRPM7 unikátní fúzní proteiny kombinující iontový kanál a kinázovou doménu, což umožňuje integraci hormonální a transkripční regulace příjmu hořčíku.1 Další transportéry, jako jsou proteiny rodiny SLC41 a CNNM, se rovněž podílejí na toku hořčíku přes buněčné membrány a jejich dysfunkce byla spojena s metabolickými a neurologickými poruchami.1

Současný výzkum nedostatku a nadbytku hořčíku

Nedostatek hořčíku (hypomagnezemie) a jeho nadbytek (hypermagnezemie) představují dva póly poruch homeo­stázy tohoto esenciálního minerálu, přičemž oba stavy jsou spojeny s významnými zdravotními riziky. Zatímco hypomagnezemie je relativně častá a často poddiagnostikovaná, hypermagnezemie je vzácnější a obvykle se vyskytuje v kontextu renální dysfunkce nebo nadměrné suplementace.

Epidemiologické studie ukazují, že významná část populace konzumuje méně hořčíku, než je doporučeno. Například v rozsáhlé analýze americké populace (NHANES 2007–2018) bylo zjištěno, že nízký příjem hořčíku je nezávisle spojen s vyšší prevalencí hypertenze, diabetu 2. typu a dyslipidemie. Osoby v nejnižším kvintilu příjmu měly o 34 % vyšší riziko hypertenze, o 44 % vyšší riziko diabetu a o 32 % vyšší riziko hyperlipidemie ve srovnání s těmi v nejvyšším kvintilu.4 Tyto výsledky podporují hypotézu, že chronický nedostatek hořčíku přispívá k rozvoji metabolického syndromu a kardiovaskulárních onemocnění.

Magnesium hraje v udržení normálních fyziologických funkcí srdečního svalu zásadní roli díky svému vazodilatačnímu účinku, který snižuje cévní odpor a zlepšuje prokrvení. Dále se podílí na zachování správných elektrických vlastností myokardu a vykazuje protizánětlivé působení tím, že zmírňuje aktivaci dráhy NF-κB, snižuje sekreci cytokinů a expresi matrixových metaloproteináz 2 a 9, čímž předchází rozvoji aterosklerózy, trombózy a kalcifikaci cév.3

Magnesium rovněž inhibuje agregaci a adhezi trombocytů a ovlivňuje intracelulární koncentrace vápníku a draslíku. Soutěží o vazbu na kalciové transportéry a působí jako vnější antagonista vápníku, čímž snižuje průchodnost vápníkových kanálů, zvyšuje excitační práh a stabilizuje buněčnou membránu. Regulace draslíkových proudů má pak klíčový význam pro vodivost srdečního svalu. Klinické studie rovněž prokázaly souvislost nízkého přívodu hořčíku s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, zatímco jeho doplňování vede ke zmenšení tloušťky stěny karotid, jež odráží pokročilost aterosklerózy.3

Další výzkumy ukazují, že hypomagnezemie je běžná u hospitalizovaných pacientů, zejména u starších osob, diabetiků, pacientů s alkoholismem nebo u osob užívajících diuretika a inhibitory protonové pumpy.5 Nízké sérové koncentrace hořčíku byly rovněž spojeny s vyšší mortalitou u pacientů s chronickým onemocněním ledvin, srdečním selháním a po akutním koronárním syndromu.

Z hlediska kostního zdraví bylo zjištěno, že přibližně 30–40 % postmenopauzálních žen trpí hypomagnezemií, což je spojeno se sníženou kostní denzitou a zvýšeným rizikem fraktur. Intervenční studie ukazují, že suplementace hořčíkem (v dávkách 250 až 1800 mg/den, nejčastěji ve formě citrátu, oxidu nebo karbonátu) vede ke zlepšení kostní denzity a snížení rizika osteoporotických zlomenin.6

Nedostatek intracelulárního hořčíku bývá zjišťován rovněž u řady onemocnění nervové soustavy, včetně migrény, cévní mozkové příhody, neurodegenerativních onemocnění, deprese a epilepsie. Zde uveďme, že hematoencefalická bariéra aktivně transportuje Mg2+ do mozko­vého extracelulárního prostoru, o čemž svědčí výrazně vyšší koncentrace oproti plazmě i mozkomíšnímu moku. Dosavadní pokusy o zvýšení mozkové hladiny Mg2+ podáváním organických solí nebo forem vázaných na polyethylenglykol však nevedly k dlouhodobé korekci případného deficitu.5 Hořčík rovněž významně reguluje neuronální excitabilitu prostřednictvím modulace receptorů pro kyselinu gama-aminomáselnou (GABA) a glutamát –⁠ nedostatek Mg2+ vede k nadměrné aktivaci NMDA receptorů, a tedy zvýšenému influxu kalcia a excitotoxicitě. Současně působí jako agonista GABAA receptoru, zvyšuje influx aniontů chloru, čímž způsobuje hyperpolarizaci neuronální membrány, a na klinické úrovni působí mírným anxiolytickým účinkem.5

Další klíčová role Mg2+ v mozku spočívá v potlačení oxidačního stresu a uvolňování vazomotorických peptidů (CGRP, substance P). Zvýšené vápníkové proudy navíc spouštějí uvolňování prozánětlivých cytokinů (IL, TNF-α) skrze aktivaci substance P. Hořčík je navíc kofaktorem NO syntázy, tj. reguluje produkci oxidu dusnatého, jenž ovlivňuje tonus cévní stěny či uvolňování neurotransmiterů.

Hořčík také přímo zvyšuje afinitu serotoninu (5-HT) k jeho postsynaptickému receptoru, a podporuje tak přenos serotonergního signálu. Současně působí jako kofaktor enzymu tryptofanhydroxylázy, který je klíčový pro biosyntézu 5-HT. Současně nepřímo tlumí uvolňování adrenokortikotropního hormonu (ACTH), což vede ke snížení sérových hladin kortisolu a k lepší regulaci stresové reakce organismu.7 V některých studiích zmiňované antidepresivní účinky hořčíku jsou spojovány s jeho pozitivním vlivem na expresi mozkového neurotrofního faktoru BDNF. Zvýšená produkce BDNF podporuje plasticitu neuronálních sítí a působí neuroprotektivně.7

Na druhé straně je hypermagnezemie méně častá a obvykle se vyskytuje u pacientů s pokročilým selháním ledvin, kteří nejsou schopni efektivně vylučovat přebytečný hořčík. Klinicky se může projevit hypotenze, svalová slabost, rozšíření QRS komplexu, prodloužení P-R intervalu bradykardie a v těžkých případech i srdeční zástava. Zvýšené riziko hypermagnezemie bylo rovněž popsáno u pacientů užívajících vysoké dávky antacid nebo laxativ obsahujících hořčík.5

Závěr

Souhrnně lze říci, že molekulární mechanismy účinku hořčíku odhalují jeho klíčovou roli v udržování buněčných funkcí a systémového zdraví. Navzdory jeho všudypřítomnosti zůstává mnoho aspektů biologie hořčíku neprozkoumaných, zejména jeho role v intracelulárních signálních sítích a jeho terapeutický potenciál u chronických onemocnění. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na objasnění tkáňově specifické regulace hořčíkových transportérů, interakce mezi hořčíkem a dalšími mikronutrienty a vývoj cílených intervencí k nápravě nerovnováhy hořčíku v patologických stavech.


Zdroje

1.
Franken GAC, Huynen MA, Martínez-Cruz LA, et al. Structural and functional comparison of magnesium transporters throughout evolution. Cell Mol Life Sci 2022;79(8):418.

2.
Maier JAM, Locatelli L, Fedele G, et al. Magnesium and the brain: a focus
on neuroinflammation and neurodegeneration. Int J Mol Sci 2022;
24(1):223.

3.
Mathew AA, Panonnummal R. ‚Magnesium‘-the master cation-as a drug-possibilities and evidences. Biometals 2021;34(5):955–986.

4.
Han M, Zhang Y, Fang J, et al. Associations between dietary magnesium intake and hypertension, diabetes, and hyperlipidemia. Hypertens Res 2024;47(2):331–341.

5.
Kothari M, Wanjari A, Shaikh SM, et al. A comprehensive review on understanding magnesium disorders: pathophysiology, clinical manifestations, and management strategies. Cureus 2024;16(9):e68385.

6.
Rondanelli M, Faliva MA, Tartara A, et al. An update on magnesium and bone health. Biometals 2021;34(4):715–736.

7.
Pickering G, Mazur A, Trousselard M, et al. Magnesium status and stress: the vicious circle concept revisited. Nutrients 2020;12(12):3672.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Svět praktické medicíny

Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Problematika pacienta s dentinovou hypersenzitivitou
nový kurz
Autoři: MDDr. Diana Kovářová

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Antiseptika a prevence ve stomatologii
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Snímatelné zubní náhrady a fixační krémy
Autoři: doc. MUDr. Hana Hubálková, Ph.D.

White paper - jak vidíme optimální péči o zubní náhrady
Autoři: MUDr. Jindřich Charvát, CSc.

Všechny kurzy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#