Být sestrou je těžké povolání pro tělo, duši i mysl. Osmihodinová či dvanáctihodinová směna, která začíná v „nekřesťanskou“ hodinu, mnohdy zahrnuje těžkou manipulaci s pacienty, smiřování se se zhoršením jejich stavů, nebo dokonce s jejich úmrtím. O těžké komunikaci s některými z nich, případně i s kolegy či nadřízenými, nemluvě. Běžným smrtelníkem, který má určitou míru empatie a emocí, to otřese, i když si to často nepřipouští. Samozřejmě, po letech praxe se člověk stává „otupělejším“ a na opakující se případy si „zvyká“. Nicméně tyto silné příběhy se v tělech a duších zdravotnického personálu mnohdy plíživě usazují a později vyvolávají často nevysvětlitelné rozladění a stres, který se přenáší i do jejich soukromých životů.
Jak se má organismus z této nadměrné zátěže rychle oklepat a jít na další dvanáctihodinovku, v tomto týdnu již třetí? Nebo jak se po těžké noční směně ráno od všeho prožitého „odstřihnout“ a fungovat pro své děti a manžela?
Pomocníkem v takové chvíli může být právě meditace. Zavedením této jednoduché techniky do svého života si pro sebe vytvoříte pomyslné tlačítko restart, které vám může pomoci zklidnit mysl a znovu se „nahodit“. Jak? Nejde o to, že byste se zcela zbavili všech myšlenek, které vám víří v hlavě, ale naučíte se je pouze pozorovat, aniž byste je analyzovali a hodnotili. Začátky nejsou jednoduché a zaručeně vám to některé dny vůbec nepůjde. Budete roztěkaní a nesoustředění. Pokud však vydržíte, budete trpěliví a meditaci budete provádět pravidelně, už po pár týdnech se výsledek dostaví. Budete klidnější a vypjaté situace každodenního života budete zvládat s větší lehkostí a nadhledem.
Když se řekne meditace, lidem se často vybaví obrázky budhistických mnichů či pružných jogínů vysedávajících v pozici lotosového květu nebo v tureckém sedu se zády rovnými jako pravítko. Nemusíte se bát − abyste mohli meditovat, nemusíte se hned hlásit do kláštera. Meditovat můžete vsedě, ale i vleže (ačkoliv mnoho začátečníků v této poloze spíš usne); můžete se klidně usadit na židli nebo zvolit jakoukoliv jinou pohodlnou variantu. Vždy by však měla být vaše páteř rovná. Oči můžete mít zavřené i pootevřené, záleží na tom, co je vám příjemnější. Zejména v počátcích byste si měli pro meditaci vybrat klidné místo, kde vás nebude nikdo rušit.
A jak na to? Začněte tím, že se několikrát zhluboka nadechnete nosem a vydechnete ústy. Uvolněte své tělo − meditace může začít. Zpravidla je nastavena na vnímání něčeho opakujícího se. Může to být opakující se nádech a výdech, který pozorujete. Všímejte si, jak je hluboký, intenzivní, jak dlouho trvá a kudy ve vašem těle proudí. Především v počátcích se vám bude stávat, že dech postupně přestanete pozorovat a začnou se hlásit o slovo myšlenky. Je to naprosto normální, ale vaším úkolem je co nejdříve si to uvědomit a vrátit se k původnímu pozorování.
Technik meditace ovšem existuje mnoho. Nemusíte pozorovat jen vlastní dech, ale zpravidla se jím začíná, jelikož ho máme všichni „nejblíž“. Pokud si nejste jisti jak meditaci správně provádět, zkuste využít řízenou meditaci − provádí se pomocí nejrůznějších nahrávek (najdete je na YouTube, Spotify, ale i třeba Netflixu aj.), stačí jen vyzkoušet, která technika vám vyhovuje nejvíce.
Důležité je provádět meditaci pravidelně. Pravidelná meditace totiž vede ke snížení stresu a celkovému posílení našeho zdraví. Meditační stav mysli významně zlepšuje funkci nervového systému, snižuje zánětlivé procesy, má anti-ageing efekt, stimuluje a moduluje imunitu a tím povznáší naši psychiku.
(leš)
Zdroje:
